Tomel pro republiku

děkuji všem. Já vycházím z toho, jaké velké úrody vidím v Nitře a okolí až po Bratislavu, a jistě jsou i směrem na východ, tam nejezdím. Zet jezdí až do košic ale tirem a nesmí se nikde zdržet.
Také vycházím z toho, co jsem zažil na symposiumech světové zahradnické společnosti, ISHS.Začal jsem tam jezdit proto, že u nás mi tak zvaní odborníci v tehdejším UKZUZ říkali, že jsem blázen.nemám ani titul. Prosadil jsem však druh kolomikta do pěstování v EU v soukromých zahradách tím, že jsem nejlepší odrůdu nechal autorizovat a zaangažoval velké firmy do šíření sazenic, to už brzy začne, je namnoženo.Zatím mi zakázali to šířit pod velmi vysokou pokutou, ta by mne zničila.Až mi dovolí, mohu jen s jejich cedulkou.
V ISHS ukazoval jsem jim snímky mých úrod aktinidií kolomikta a zimolezů a oni se ptali co to je a co tohle.Tak to vypadá i s pěstováním těchto druhů a myslím že i tomelů.Zahrádkář výzkumník a pokusník to zasadí a ono to roste samo, a ani odborníci ze snímku nepoznají že úroda může být i tady. Menší plody mi nevadí, a když je pecky, vyhodím ji neb zasadím.
Na symposiumech se ale nakonec našel specialista z Moskvy /odtud beru materiály a z dálného východu,  specialista ihned řekl, že tohle je unikátní věc.Poprvé viděl úrodu, kde visí tři plody na jedné stopce, dnes už jsou odrůdy i se čtyřmi / nedají mi je i když já jim dal všechno a oni z mých udělali víc, ale nechce se jim čekat 5 let na zkoušky, tudíž nemají na to papíry. Takže věřím, že zavést do pěstování tady nový druh je možné, časem už i někdo dokáže to zavést i do velkovýroby, třeba japonci neb čína. japonci i jiní mají tak automatizované a vypracované pěstování, že to roste samo, třeba jahody, maliny. Viděl jsem odrůdu malin ve foliovnících automatizovaných, odrůda Zeva2 a tam přihojeno to má plody4 až 5cm, kdežto na poli jen dva, tři.Ptal jsem se zda v tom není moc dusičnanů, řekli mi že ne, že to jsou správná hnojiva.

Co říkate na asiminu (pawpaw). Taky se začíná v posledních letech rozšiřovat podobně jako tomel.

Asimina má jedovatá semena.

Tím, že většina odrůd Tomelu je partenokarpická (bez semen), je velikost nepodstatná a plody velikosti středního rajčete mají určitě pro samozásobitele větší význam, než dovozové plody velikosti AAA.

Ohledně dostupnosti stromků bych nebyl tak skeptický - jejich produkce nebude taková, aby bylo potřeba národní registrace v ČR a tedy bude možné jen dovážet stromky produkované v rámci EU. S tou kolomiktou to máte složitější, Rusko je zatím mimo EU.

Z hlediska obsahových látek je zajímavý náš "domácí" dřín a vyselektované velkoplodé odrůdy. Nevýhodou je proti tomelu právě ta nepříjemně velká "pecička" (u planých tuplem).

Tomel- někde jsem slyšel, že tomel má v ovoci hodně výživnývh látek, asi cukry a cosi, takže prý sníst jeden tomel je srovnatelné jako sníst deset rajčat. Také proto si myslím, že by se to mělo víc šířit.

Asiminu mám, protože mi na zahradu nechodí děti, ti jen se mnou. Naučí se snadno že pecky jíst nesmějí.

botanická na slupi
Ivane z okénka, na slupi myslím je velký porost aktinidie arguta a ne chinensis, jak píšeš. Ale už jsem tam dlouho nebyl.Je tam žlutoplodý dřín, spousta semen na zemi, ta ale vyklíčí až přes ně přejdou dvě zimy, potřebují moc důkladnou stratifikaci. Někdo je držel v rašelině stále vlhké a vyklíčily mu už po jedné zimě. Mně vždy až po dvou. Žlutoplodý dřín má plody v trsech, uzraje vždy jeden plod v trsu, později další, takže se dají obírat po delší dobu. 

pro hosta 252.33 Budeme tu zahradu muset projít důkladněji, já nevím, kde jsou ty dříny, Ty nevíš o A. chinensis...

hledal jsem až jsme našel... fotky z botanky Na Slupi

Na druhom obrázku je A.deliciosa JENY

Když jsem si loni koncem léta koupil v marketu španělské broskve, vzpomněl jsem na dobu, kdy jsem pracoval ve Šlechtitelské stanici ve Valticích, na úseku šlechtění teplomilných dřevin, a tedy i broskvoní. Jaké jsme tam měli veliké, šťavnaté slaďoučké plody, zvláště ty přezrálé (mňam, to byla marmeláda) a nyní se živíme sice krásně červenými, ale suchými, bez šťávy a chuťově prázdnými středomořskými. Podobnou chuť mají i meruňky.

Ne, že by v té Itálii, Řecku, Španělsku nevypěstovali vynikající ovoce. Ale takové broskve a meruňky se nedají přepravovat a delší dobu skladovat. Když jsme v sadu sklízeli broskve, tak to už musely zaměkat, ale navečer je Zelenina odvezla a druhý den ráno musela v Brně prodávat. A další den byly prodejné jako nestandard - měkké, omačkané, zhnědlé.

Meruňky se také musely sklízet plně vyzrálé, jinak by neměly ani šťávu, ani chuť ani vůni. Jenže se také musely co nejrychleji prodat. Když nyní na stáncích vidím zelené meruňky, které, na rozdíl od broskví nezežloutnou a nezměknou, nemám na ně žádnou chuť.

Broskvoně jsme museli šlechtit na červenou slupku a žlutou dužninu. Takové se daly sklízet ještě nedozrálé, a tvrdé, dobře snášející přepravu. Plody za několik dnů v teple změkly, ovšem chutné nebyly.

Holt, jak se říká, pokrok se nedá zastavit. Dovolím si pro zahrádkáře jednu radu. Pokud chcete doma broskve a meruňky, v chráněných lokalitách až do 500 m n.m., vysejte si pecky na husto a v semenáčích pak proveďte selekci. Meruňky i broskvoně mají v potomstvu dost vysoké % dostatečně kvalitních jedinců. U broskvoní se dají dobře zavařovat a marmeládovat i drobné chlupaté plody, které často bývají aromatičtější než plody velké.  A semenáče rostou lépe než stromky štěpované. Pravda, nevydrží dlouho, ale stromky si můžeme stále pěstovat nové.