Tomel pro republiku

Toto asi patrí skôr do inej kapitoly a tam sa Vás spýtam, ale čo vravíte na tvrdé broskyne vyšľachtené na zaváranie, aké sú chuťovo?

Nezablúdil si náhodou na cudzí dvor::::::::???

Tu rastie TOMEL!!!

V době, kdy jsem ve šlechtitelské stanici pracoval, se "clingy" teprve začaly dovážet k vyzkoušení. Kompoty z nich byly dobré, právě proto, že se dužnina nerozvářela. Problémem bylo rozkrájení plodů na dílky, protože jsme na to neměli patřičné nářadí, které by naráz vyřízlo pecku a plod rozkrájelo na dílky. Nožem to bylo pracné. Takže do zahrádky asi jen tehdy, když budete ochoten si s plody "pohrát". Jinak podle mých zkušeností byly na zavařování nejlepší pozdní odrůdy typu Elberta.

S broskvemi a jejich výsevem souhlasím, ty mají juvenilní fázi srovnatelnou s růstem očkované odrůdy. U meroňek ale souhlasit s radou pravokořených stromků bez štěpování, protože všechny moje "náhodné semenáče" měly juvenilní odbobí delší než 7 let (zpravidla 9). Až teprve 10tý rokem jsem věděl, jestli je daný kříženec použitelný (zpravidla nebyl). Životnost meruněk v našich podmínkách nezávisí na tom jestli je pravokořená, ale na tom, jak ji dokážeme ochránit proti moniliové spále.

Co se týče pěstování tomelů u nás,  patřím určitě k těm největším optimistům,  a to se zabývám tím teoreticky i prakticky už dvacet let... Výsledky mého pěstování jsou nesporné a jsem rád, že to vyvolává u obdivovatelů opakovaně každý podzim veliký zájem i nadšení... Kdo to viděl na vlastní oči, ten to může dosvědčit...

Přesto všechno se přikláním k předešlému příspěvku, kde přítel - "realista" nazval pěstování tomelů u nás ve velkém jako iluzorní... Ano, je tomu,  bohužel, přesně tak jak to napsal...  ... Proč je ale tomu tak?

Už jsem tady někde v minulosti napsal, že stromečky Kaki i u nás patří určitě ven, na zahradu,  do volného prostoru a na přímé slunce... Ale ne kdekoliv a na jakékoliv místo si zrovna zamanete... Chce to obětovat jim ta nejlepší místa u baráku, u činžovního domu, u jezírka nebo na svahu... a hlavně podle možnosti v závětří, na plném slunci... Tím je řečeno vše...

Vysadit tyto stromečky někde ven do terénu ve větším množství nepřináší už bohužel to pravé potěšení, ale jen starosti a výsledky jsou pak spíše tristní... Málokdo z nás totiž je schopen dojíždět denně nebo obden na jakési odlehlé místo a dávat stromečkům vše, co k životu právě teď potřebují... Nemluvě o zcela jiných podmínkách na volných pláních, kde jim bez milosti ničí listy vítr... Kaki se pěstovat úspěšně určitě u nás v posledních létech dá a daří se mu, avšak úspěšně jen v ideálních podmínkách poblíže domu, kde přicházíte s ním do kontaktu každý den a dokonce i několikrát denně, A máte tak možnosti pružně reagovat na vše, co stromečky zrovna potrebujou (  zejména závlahu).. Nelze spoléhat na to, že to někam vysadím a v pohodě si počkám na plody až budou zralé... Kaki opravdu nelze srovnávat v tomto smeru ani s meruňkou, ani s broskvoní...

Kaki je ovoce s nárokem na celého pěstitele... Kdo se to brzo naučí a pochopí, co takové pěstování vyžaduje, nemá s úspěchem problém.. Kdo si s tím ale tu "práci " z jakýchkoliv důvodů nedá , neumí si najít čas když je to zapotřebí a nemá k tomu ani patřičný vztah,  ať to raději ani nezkouší...

Věřte mi, Kaki není v našich podmínkách záležitostí plantáží,  to přenechme raději těm profesionálům ze Španělska, Itálie a Kréty, kde na to mají přirozené podmínky i nářočné závlahové systémy... A hlavně ty plusové teploty,  kupříkladu i teď v lednu až + 18°C... Kaki je u nás o tom, že je to hobby,  záležitost srdce a umu, citu i přemýšlení... A pak i potěšení...

Je to u nás skutečně malý "zázrak", že se u nás ten úspěch někomu i dostaví a že na podzim se každým rokem sklízí i desítky kilogramů ovoce... Zkuste se nad tím nejdříve ale zamyslet... Chcete to dokázat? Když ano, tak začněte se skládáním mozaiky, teda prvotních informací o tom " jak na to "  u nás doma.?.Jaké mám na to podmínky ? Kam to umístím?  Jak to budu sadit  ?Jaký kultivar potřebuji do naší nadmořské výšky? Atd...

A nezapomeňte hlavně na to, je to fakt záležitost srdce, citu a umu... Znám hodně zajímavých exotických rostlin, které se s mnoha obtížemi už v posledních letech dají více - méně úspěšně pěstovat venku i u nás... Ale tolik pozornosti a přemýšlení jako u kaki, když chcete mít výraznější úspěch a dočkat se na podzim i nádherných plodů,  takovou jinou "srdcovku" už asi opravdu neznám..,

Přeji Vám všem hodně úspěchů..

Okawango

Jen bych vyhodil slovo "bohužel" z druhého odstavce. Není to "bohužel", ale je to realita. Prostě nejsme subtropické pásmo a tím je dané, co se tu pěstovat dá či nedá. Nemá cenu si nad tím stýskat, je to nutné chápat. Jediná možnost je odstěhovat se tam, kde kýžené plody rostou. Na většině území u nás jsou problémy i s "obyčejnými" rajčaty a to je přitom technologie i šlechtění dobře zvládnuté. Všichni ti snílci s živořícím keříkem čehosi tropického v zimní zahradě, zamýšlející s tím zaplavit republiku, jsou prostě jen snílci. Nechme je snít, je to krásné.

Vážený pane,

okawango má bohužiaľ pravdu a to bohužial tam naozaj patrí, kaki sa na slovensku pestovať dá ale je to len v niektorých oblastiach južného slovenska, a aj to na chránenom mieste. Možno zmeníte svoj názor. A stými rajčinami to zas také zlé ako popisujete určite dáte za pravdu že vôbec nieje.

Každá oblast má dostupné a naopak nedostupné rostliny. Ve Španělsku je dedním z nejluxusnějších druhů rybíz.. špatně snéší horko i dopravu.. A studený skleník je mnohem náročnější než teplý.

Určeno pro zkratku PP (PE 550) (3521) ze dne 13.1.2015 v 08.50 :

Pane psal jste o tom, že by jste to slůvko "bohužel " z textu vyhodil...

Vidím z toho, že každý jsme asi úpně jinde... Povahou i právě prožívaným životem... Můj příspěvek určitě nebyl o nějakém stýskání ani o marném a beznadějném snění...

Byl jsem v různých krajinách světa a mohl jsem zůstat kdekoliv, včetně v zemích kolem Středozemního moře a možná tam i začít pěstovat to Kaki... Ale to by tím pádem nebylo pro mě to "pravé ořechové".To by mě určitě vůbec nebavilo. Toho bych se rychle toho nasytil poměrně brzy bych hledal něco jiného, obtížnějšího.

Protože - pěstování kaki u nás je pro naši " krevní skupinu " právě o tom, že my sami CHCEME dobrovolně, aktivně a s božskou trpělivostí i s nadšením nám vlastním překonávat všechny ty problémy s počasím, s mrazem, vichřicemi a všemi jinými neduhy a nástrahami, které nás měsíc co měsíc a týden co týden potkávají... Nás těší, že my to všechno zvládneme a na podzim přes to všechno sklízíme plně koše krásných. a chuťově vynikajících plodů kaki, bez použití jakékoliv chemie a postřeků. Je to o tom, dokazovat sám sobě i jiným, že "já to zvládnu a já to chci dokázat přes ty všechny potíže!!! ".

Říká Vám to něco?

Kdysi býval v televizi velice zajímavý a vtipný pořad a jmenoval se  "Možná přijde i kouzelník ". A práve " Vo tom to je",  - řekl by dnes už klasik Pitkin od Ivana Mládka.

P.S. Já Vám ale rozumím : Je daleko pohodlnější si sednout večer k televizi a koukat na cestopisní seriál od Fera Feniče a žasnout nad tím, jak se někde v teplých oblastech u moře pěstuje kaki...

Nezlobte se na mě, prosím, ale fakt jsme každý někde úplně, ale úplně jinde...

Okawango

Úplně každá dobrovolná činnost se řídí velmi jednoduchou rovnicí.Na jedné straně příjmy, na straně druhé výdaje.Vypadá to moc obchodnicky, ale je to tak.

U p.Okawanga u pěstování kaki je tak, jak píše příjmem pocit, že to dokáže, uznání.Ale u většiny lidí tyto pocity (jestli je vůbec potřebují)  zdaleka nepřeváží výdaje, tedy starosti s náročnými rostlinami.

Jinak pocity při pěstování nemožného znám.Kdysi jsem dlouhá léta sháněl, kupoval snad všechny okrasné rostliny, které se daly splašit.Dlouhá léta jsem se snažil pěstovat i ty, které potřebovaly dost péče.Až po více jak deseti letech jsem konečně přišel na to, že zisk, příjem,pocit uspokojení je o dost menší, než vložená námaha.A že stejné uspokojení mohou přinést obyčejné, krásné,nenáročné kytičky.Podobně je to i s ovocnýna stromkama, rajčatama atd.Asi tak.P