Zmlazení broskvoně

Díky za video. Tak to dělá "kapitalista" aby měl dlouhodobě strom v kondici a kvalitní ovoce. Lítost jde stranou. Škoda, že nelze ukázat, jak by takový strom vypadal bez řezu za 2-3 roky a jaké podřadné by bylo ovoce.

Wimpi, to druhé video je skvělé a velmi srozumitelné. Jen mi není jasné, kdy tak řezat.Před květem, v květu v zimě? Teď?

Paní Aleno, podrobnou odpověď na Váš dotaz naleznete ZDE, plus další praktické informace. Já osobně střihám plodící broskvoně těsně po odkvětu. Zdůvodňuji si to osobně tak, že necháme-li na stromě všechny květy, přiláká to ve větší míře opylovače a rovněž větší množství květního pylu je podle mého názoru zárukou i kvalitnějšího vzájemného opylení (větrem). Mladé neplodící stromky je možno střihat již po narašení, tedy právě nyní. U broskvoní je nejdůležitější se držet zásady, že plodí pouze na jednoletých výhonech (= loňských), tedy na větvičkách, který vyrostly v loňském roce. Proto je u broskvoní potřebný každoroční obnovovací,  "regenerační" řez. Odplozené a pro další růst neperspektivní výhony se při něm nemilosrdně odstraňují. Tím se stromek udržuje v trvalé kondici a žádaném tvaru.

Do Wimpiho řezu (radikálně odlišný od Kacířova řezu) bych nešel.

To, že je stromek "trochu" křivý, mu na kvalitě a možnosti plodit neubírá (stejně jako u lidí), je to pouze estetická záležitost.

Zmíněná instruktážní videa jsou velmi názorná. A taky překvapivá: kdo z nás si vezme na stříhání broskvoní velké pákové nůžky, mává tam s nimi šup, šup, kdo z nás si dovolí stejně "brutálně" trhat slabší větvičky?... Žádné počítání pupenů (je jasné, že je zkušený a že už na první pohled vidí, kde střihnout - anebo ví, že je to jedno?)

Každou kosterní větev u Š.R. bych sesadil asi tak na nejnižší rozvětvení - a tím by nám zůstaly základní, kosterní větve, z nichž bychom pak dále zapěstovávali obrost.

U Wimpiho řezu také nemám jistotu, že broskvoň obrazí tak, aby se příští rok daly vybrat čtyři vzorové kosterní větve...

Josef.

Tak jsem z toho zase jelen. Mám tři roky na zahradě broskev, špatně stříhanu, rozhodně má víc než čtyři kosterní větve, má jich tak šest. Samozřejmě úroda žádná. Můžu jí uplně odstčihnout u kmene dvě větve až u kmínku, aby zůstaly čtyři? Hlavně tu uprostřed?

Broskev na obrázku má pouze jediné možné řešení a to radikálně zřezat a ona v té oblasti označené elipsou určitě probudí adventivní pupeny a vyraší bohatě. V tomto stavu ji těžko vyprovokujeme k obrostu na těch tenkých a vytáhlých větvích, protože zkracovat koncový obrost bude opět "provokací jen na konci". Samozřejmě řez na kroužek a pečlivě zavoskovat. Vím, že pro drobného záhradkáře je takové rozhodnutí těžké a právem se i obává, že jej stromek "neposlechne," nu ale co je jisté u živých organizmů.

Tak jsem se taky pokusil doplnit svou představu o vhodném řezu - zmlazení této broskvoně. Se všemi diskutujícími jsme ve stejné situaci - známe pouze jednu a tu samou fotografii. Na místě bychom se třeba rozhodli jinak.

Ad Wimpi: "za rok bude mít novou korunku". Já myslím, že po Vašem řezu bude mít za rok cosi, co nejde předvídat.

Ad Rony: Vy jste si hodně jistý, že?: "jediné možné řešení... určitě... co je jisté?" Já raději používám slova "pravděpodobné, s největší pravděpodobností apod."

Ad Miloš Vysloužil: vzadu na obou videích jsou vidět zbytky sněhu. S lidskou prací jistě máte pravdu. Z mého pohledu "drsný" způsob řezu nehodlám napodobovat, ale zarazil mne.

Josef.

Ohledně hloubky seřezání souhlasím s p.Josefem. Kamarádka měla na koupené zahradě podobně "pěstovanou" broskvoň, během cca 3-4 let z ní má postupným sesazováním větví úpně jiný strom.           Lída

Videa jsou to pěkná a instruktivní. Přesto bych nekopíroval bezmyšlenkovitě vše co funguje v Americe. Podmínky jsou trochu jiné. Jednak, je tam o dražší lidská práce ve srovnání se sadbou, proto ty pákovky, v typických broskvoňářských polohách mnohde neznají mrazy v zimě, naopak nutností je trvalé zavlažování. Obojí může mít vliv na zdravotní stav dřeviny, hojivost ran, atd.

Tak se nám zde sešly tři různé pohledy na zmlazení této konkrétní broskvoně. Myslím si, že zde nejde ani tak o problém rozdílné aplikace obecně známých učebnicových postupů, ale spíše jde o rozdílný subjektivní názor několika dobrovolných "virtuálních sadařů - chirurgů" na danou situaci, určitý rozdíl v jejich pěstitelské filosofii a budoucím očekávání. Někdo z nás bude trpělivější a ochoten si několik let s novou korunou stromu hrát a postupně ji cizelovat, a druhý zase netrpělivější a s vědomím vyššího rizika přistoupí k radikálnějšímu zásahu s očekávání efektivnějšího výsledku. Myslím, že všechny názory jsou v daném případě legitimní. Nám všem, kteří jsme se k danému případu vyjádřili na dálku přes klávesnici počítače, ale chybí jedna důležitá věc, a tou je "mateřský cit k danému konkrétnímu stromu". Touto vlastností může být obdařena pouze paní tazatelka Růženka a tato vlastnost podstatně ovlivní i způsob jejího počínání. Je možné, že stromek nechá být na pokoji bez zásahu (vystrašena námi odřezanými větvemi), ale je i možné, že jej rovnou celý vykope a nahradí novým. To vše se může stát a to vše bude správné řešení. Rozhodne osobní záměr paní majitelky. Jak jsem psal výše, já, člověk bezcitný a netolerantní ke křivě narostlým ovocným stromům, bych vše seřízl a začal bych s tvarováním nové koruny z kmínku zcela od piky. Takový řez ("hop nebo trop") bych si ale dovolil jedině u broskvoně, které mají z ovocných stromů asi nejlepší regenerační schopnosti růstem ze spících oček. Ale vědom si rizika z pouze tušené reakce stromu (zde plně souhlasím s Josefem), netroufám si takový řez všeobecně doporučovat, pouze jej navrhuji jako alternativní metodu, kterou bych (s chutí) uplatnil na vlastní zahradě.