Možná je jarní roubování a očkování na bdící očko u broskvoní neobvyklé, ale já obojí už pár let dělám a nemám s tím problémy. Pokud mám dost roubů, tak je roubování vhodnější metoda než Forkertovo očkování. Letorosty pak o něco rychleji rostou a mohu si ten nejlepší vybrat. Rouby používám zásadně jen čerstvé (max. týden až dva v ledničce) a rouby i místo štěpování musí být plně hydratované. Některé broskvoně-podnože jsou při podzimním přesazování na jaře vyschlé a dají se proto štěpovat jen dole. Samozřejmostí je dvoutýdenní zakrytí roubu fólií nebo sáčkem a nepřekrytí Forkertova očka páskou. Rouby řežu asi s pěti očky a centimetrovým čípkem nezatřeným voskem. Čípek odstraňuji po vyrašení horního pupenu a řez obvykle až pak zatřu balzámem. Myslím, že používání štěpařského vosku na roub jakékoliv dřeviny pod fólií je ztráta času. Ale to je věc názoru. A teď důvod: jarní štěpování broskvoní není samoúčelné. Pokud se mi zdá, že jsou podnože ještě v řijnu moc tenké, mohou být v březnu už přijatelné. Naopak, i přerostlé podnože, nevhodné v září na očkování do Téčka, se na jaře dají dobře roubovat sedélkováním, plátkováním nebo kopulací. V srpnu očkuji nerad. Pupeny teď nejsou ještě dobře diferencované a naočkovat květní pupen je jen na zlost.