K otázce paní Lenky hned v úvodu: každý extrém je škodlivý a ulítlý. I s biozahradou a absolutním zatracením VEŠKERÉ chemie a umělých hnojiv. Obhospodařujeme jednak skoro hektar zahrady, sadu, pole a luk v horách a kromě toho 70 čtverečních metrů malé zahrádky v nížině a nikdy jsem nebyla příznivcem chemie. Jenže. Půda na pozemcích na horách je hodně chudá na živiny i na mikroprvky. Zelenina i ovocné stromy se občas přihnojí cereritem, jednou za 3 roky vozím metráky mletého dolomitického vápence. Je to chemie nebo není? Vápník, hořčík a stopové prvky nedodám ani tunou kompostu. Když nám 20 arů pozdních brambor 2 roky po sobě "sežrala" v půli července plíseň a nic z nich nebylo, třetí rok jsme pokorně použili 1 postřik. Na zahrádku ve městě vozím z hor hnůj, protože umělá hnojiva považuju za zbytečná. Loni byly všude v nížinách mraky slimáků, když mi sežrali komplet celou sadbu salátu a skoro všechny výsevy mrkve a petržele, ohradila jsem záhonky a nasypala Vanish, protože ty potvory v nepředstavitelném množství prolejzaly od sousedů z velké hromady různého sajrajtu. Loni taky řádilo padlí angreštové tak, že jsem se začala obávat, jestli to stromky vůbec přežijou, takže jsem s těžkým srdcem prolezla internet a 1x postříkala. Je to přemíra chemie nebo není? Jistěže existují i rezistentní odrůdy, jenže by mi přišlo líto to, co je krásně vzrostlé a v jiných letech dobře plodí, likvidovat a nahrazovat teď právě něčím odolným. Ono i s těmi chorobami a škůdci je to složitější, tlak těch známých není každý rok stejný a čas od času se objevují nové druhy. Copak někdo před lety věděl o šarce švestek? Nebo o plzákovi španělském? Jistě, smíšené kultury a správná agrotechnika jsou nejlepší cesta k úspěchu, přijdou ale situace, kdy trocha té chemie není na závadu. Prostě všeho s mírou, rozvahou a rozmyslem.