Kmínek mladé třešně

Taky se mi zdá, že se svět přelidňuje a na mnohé živočichy nezbývá místo. Informace ve zmíněném článku jsou skutečně kusé. Autor totiž asi neměl příležitost se s tímto broukem setkat. Já krascům příliš nerozumím a mnohé z nich neumím určit, ale těchto "vzácných" brouků jsem vysbíral (a odvezl do lesa) ze své jižní zahrady jenom v letošním roce asi stovku. To, že dospělci rádi a brutálně ožírají mandloně nebo že jim Angličané říkají "Vrtač broskvoňový" neznamená, že jim nechutnají i jiné dřeviny. Mají rádi i meruňky, třešně, trnky i jiné slivoně, hloh apod. Vyskytovali se u mě letos od dubna do konce října, a to už bylo velmi chladno. U mě nenapadají kořenový krček navápněných stromů, přestože imága (dospělci) ožírají i mladé větvičky těchto (čistým vápnem) navápněných stromů. Jejich návrat na české zahrady asi není podmíněn teplotou ani nedostatkem planých slivoní. Na druhou stranu na zahradě na Vysočině mi vůbec nescházejí.

Takže teorie je důležitá, ale důležité jsou i praktické poznatky. Oceňuji zkušenost paní, která v tomto vlákně informovala, jak se u ní podobná rána na stromku už sama zacelila. Taky se mi líbí zkušenost s alobalem. Já to s ním neumím. U mě se po první sněhové vichřici nebo bouřce potrhá. Asi šikovnější ruce nebo lepší alobal. Možná taky měkčí sněhové vločky, které ho nerozsekají

Asi není třeba dělat tragédii z toho, když v některé lokalitě vymizí semtam živočišný druh. Průšvih je, že se to děje globálně a v obrovském měřítku (brouci, ptáci, motýli,...). Přírodní diverzita je tak narušená a chybějící živočichy nahradí adaptabilnější druhy (mouchy, vosy, hlodavci).
   Je pravda, že svět se přelidňuje. Jenže ta vyspělejší část světa běduje, že stárneme a nebude kdo vydělávat na naše důchody, proto dělá propopulační politiku (naštěstí ne moc úspěšně). Ta druhá část světa to neřeší a o to rychleji se množí. 

Alobal a Mimmo - když chceme poškozenému stromku, zvláště po vytloukání paroží srncem, nebo větším ranám po průklestu, pomoci s hojením, tak vosk zbytečně nerozmazáváme po zdravých částech, snažíme se mít pěknou celistvou vrstvu krytí voskem. Tuto překryjeme tenkým igelitem z pytlíku a obřízneme, nebo obstřihneme velké přebývající části, stačí přesah cca 1cm. Následně překryjeme alobalem, který musí být volný, neměl by se přilepit na vosk. Alobalový zábal je ale nutné připevnit, provedeme to tenkou gumičkou, já používám půlenou fatrapvc pásku a řídce ovinu. No a máme tady něco, čemu vysloužilovi kolegové říkají vlhké hojení. Proč se alobal nesmí přilepit, se dovtípíte sám. Pod tímto krytím, neni nutné zamazání voskem obnovovat, nebo opravovat. V případě poškození stromečku srncem, které neni fatální, je vhodné zmenšit listovou plochu. Vpřípadě nějaké vzácnosti, je vhodné podle podmínek, opatřit poškozence kapkovou závlhou, nebo často zalévat. Ovšem nejlepší je proti srnci je plot, u mne je to 0,5km.

Samozřejmě, ale to se týká čerstvých ran, nikoli staré zavalující se rány už bez živých pletiv na povrchu, jak se táže zakladatel vlákna. Čerstvou ránu jsem tak také ošetřoval (+ ošetření Kuprikolem proti napadení houbami), ale není to postup pro starou ránu, tam to nemá žádný smysl.

Ošetřovat starou zhojenou ránu - třebas špatně zhojenou - tak jako ránu čerstvou, skutečně nemá smysl. U lidí ani u stromků. Je-li rána zhojena špatně (což mi v případě té třešně až tak nepřipadá), měla by se z ní udělat čerstvá (oříznutím špatně zjizvených partií, zlomením nesprávně srostlé kosti, vyříznutím mrtvých tkání, aj.) a tu pak správně ošetřit. V případě stromů se takto postupuje u rakovinných ran, shnilé kůry, mrazových desek. Zhojené rány čisté (po okusu, vytloukání srncem, odření traktorem), které nebyly začerstva ošetřené (zaříznutí otřepu, zahrytí voskem, gumou) je lepší nechat jak jsou. 

Ošetření staré rány je důležitější, než nové, nechci tím řict, že u nové to neni třeba. Zamazání staré rány voskem, zabrání vysychání a praskání holého dřeva a vrstva vosku, případně dalšího krytí, zabraňuje napadení hnilobou a houbami.