Zase jiný recept.Povidlování.
Někdo se zkáruje, někdo se zfetuje. Kája Plíhal jí bonpary. Robbie Williams jí antidepresiva a prášky na spaní. Se švestkama je to podobně. Někdo je chrumká jen tak ze stromu, někdo z nich dělá koláč, někdo slivovičku. Někdo je celej den vaří v kotli a pak jsou z nich skvělý povidla.
Den po vinobraní u Stávků (o kterým musím ještě něco sepsat) jsme věnovali vzkřišování rurálních tradic – za ranní mlhy, která by se dala krájet, jsme vyrazili na meze za Němčičky na Durancie (plurál). Durancie (singulár) je prastará odrůda slívy, jejíž jméno se asi vyklubalo z francouzského Royale de Tours, zkomoleného na turanče. Základy ovocnářské etymologie vám ale na Moravě můžou být celkem buřt, protože tady se stejně říká deme na trnky.
Není to bundža bžunda, prodírat se takhle po ránu zmáčeností remízků, pichlákama šípků a hlubokou orbou. A není to ani nakrátko, protože aby vám to stálo za to se s tim vůbec vařit, musíte jich nasbírat aspoň velkou bednu. Redukce objemu při hmotnosti je totiž přímo masakrózní.
Švestky bez stopek se nejlíp vaří v měděném kotli. Ten se zapustí do záležitosti, co se jí říká kotliště a hmota se míchá kopistem. (“Držíš to jak kopist, Horáčku,” říkávala pančelka souška.) V kotlišti se pod kotlem zatopí. A pak už se u toho stojí a míchá. A popíjí a míchá. A jí a míchá. Ale hlavně míchá. Hmota postupně změní skoro všechno. Tvar, barvu, charakter, teplotu, skupenství, náladu, hovno s cibulí, sladkost, nebezpečnost a objem. Na začátku se to ještě tváří jako švestky a vy chcete mít povidla, takže to zuřivě pošťuchujete.Po deseti minutách se už kolem plodů dělá šťáva a nedostatečně puklé jedince to nadnáší.Po půl hodině je z toho docela ucházející blevajz.Za hodinu už mlhu proráží sluníčko a na hladině se objeví pěna.Za další půlhodinu se z toho (překvapivě rychle) začne valit pára a máte málem po focení. A po foťáku.Dužina se postupně odděluje od pecky, kterýžto proces vyvrcholí pasírováním.To je manuální operace, kdy se pomocí stěrek a dalších výmyslů odděluje poživatelná hmota od toho, co (možná) sežerou prasata. Úplně nejlíp to jde borovů metlů. Výsledek se nalije zpátky do kotle a vaří se dál (teď už bez pecek). Hmoty je čím dál míň a světla taky. Pokud jste si hodně přivstali, tak touhle dobou už se asi šeří.Objem klesl asi na třetinu původního a ze všeho nejvíc to teď připomíná něco z Yellowstonu. Bahýnko pufuje a syčí, za kopistem zůstává dlouhá brázda a naběračka povidel se bezproblémů udrží na talíři i dnem vzhůru.
Konstituce Konspirace Kondolence Konzistence je konečně dostatečná, jde to do sklenic. Bez konzervantů, bez cukru, bez sterilizace, bez obav, že to zplesniví. Nezplesniví. Nemáte švestky, kotliště, kopist, bednu, světlo, ideály nebo zahradu? Přímo tyhle kousky budou ještě někde k mání. MInimálně na vánočním jarmarku v Hustopečích. Tož honem tam, no ni?
