Ještě jednu připomínku mám ke stříhání starších stromů.
Staré stromy, zejména ty, o něž dlouho nikdo nepečoval a nestojí na kraji pole či záhonů, obvykle rostou v dost chudé, vyčerpané půdě. Stromy se tomu do jisté míry umějí přizpůsobit - zpomalí až zastaví růst, plodí střídavě, peckoviny prosychají. Razantním zmlazením podnítíme růst nového dřeva, ale s ním jsou spojené i zvýšené nároky na živiny. Pečlivý pěstitel v tu dobu začne navíc hrabat a odvážet posečenou trávu a spadané listí, taktéž sbírat popadané ovoce. Tedy poslední zdroje humusu a jakých takých živin. To vše, spolu s často neodborným řezem vede k tomu, že stromy místo aby pokřály, tak chřadnou, řezné rány se jim nehojí, kůra na větvích schne, opadá, dřevo je napadeno hmyzem a postupně odumírá. Na místo starých stromů pěstitel vysadí nové na zakrslých podnožích a často se diví, proč nerostou.
Přitom možná stačil trochu šetrnější přístup, obrytí, provzdušnění a nějaké to přihnojení.
