Bluma cukrářská

Určit ze slovního popisu, že tuto odrůdu mám na zahradě, je z praktického hlediska nemožné. Ano, místních odrůd slivoní je mnoho a některé v literatuře nenajdeme. Nicméně moje zkušenosti jsou taky často opačné. Za pár desetiletí jsem získal spoustu štěpovacího materiálu starých lokálních odrůd, podle dárců zcela unikátních. Mnohé z nich - jak zaplodily - se ukázaly jako zcela totožné s těmi známými. Podobně to bylo s odrůdami zaručeně odolnými šarce. 
   Pestrost odrůd slivoní bude dána nejspíš relativní krátkověkostí stromů, sndnějším spontánním množení semeny a slušné prosperitě bez zásahů pěstitele. Neméně pestrá je ovšem lidová tvořivost ve vymýšlení názvů, což platí i pro cukrářské blumy, kozí cecky a podobné.

Se zkušeností pana doktora Vysloužila není v čem nesouhlasit. Ale jeho neznámá růžová bluma „Babče“, kterou nám ukázal na fotce, vypadala fakt moc pěkně. Já bych jí klidně ochutnal. No, on třeba i takový myslivec si z každé vycházky taky nenese kapitálního jelena.
Ale vážně. Myslím si, že vzniká nesprávný pohled na dřívější doby, tím vlastně na naše předky a nás samé. O patriotismu k odrůdám se tu už psalo jinde. Připojuji část pomologické tabulky zrání slivoní. Z ní vzniká také dojem, že před osvícenou implementací cizích odrůd tu vlastně nebylo vůbec nic. Zároveň s tím se vytrácí, že před 100 lety tu byla produkce „švestkovin“ 70 kg na osobu/rok a dnes 0,7 kg. JG