R. roxburghii

Mám tuto botanickou růži, dvouleté řízkovance z očkované matečnice, ale zatím nekvetou. Tuším, že chyba je v tom, že je pravidelně na jaře řežu. Je to tedy tak, že pokud nechám loňské výhony, měla by růže zakvést na nich?

Botanické a jednoukvetoucí růže kvetou na výhonech, které narostly v loňské sezóně! Chcete-li aby kvetly, nechte nůžky na jaře odpočívat. Botanické růže se prakticky neřežou, nechávají se růst přirozeně, tvar keře je tak mnohem malebnější.

R roxburghii je stredne ruzova a pochazi z roku 1814 ma mensi kvet a vetsinou kvete jenom jednou rocne a take ma jenom jeden kvet na kazdem stonku. R roxbughii normalis z roku 1908 je spis velmi svetle ruzova take kveta jenom v lete a ma velke trny.R roxbughii plena  take z roku 1908 je vice ruzova skoro az svetle cervena take kvete jednou rocne. Ale at mate ktero koliv z techto ruzi vsechny jsou opravdu krasne a pichlave.Moc ji nestrihejte nektere ruze jsou spokojenejsi kdyz muzou byt tak trochu divoke.

Tak s tím si dovolím polemizovat. R. roxburghii (kterákoliv) nemá nijak vyjímečně velké ostny, jsou lehce hákovité a jejich opravdu velice málo. Rostlina působí jako téměř bezostná. Třeba ve srovnání s ostny R. omeiensis pteracantha jsou přímo zanedbatelné. Pokud je na R. roxburghii něco vyjímečně ostnité, tak jsou to její poupata a šípky, ne nadarmo má laické jméno Kaštanová růže.

Nejstarší popsaná R. roxburghii (poprvé v literatuře 1823) byla plnokvětá rostlina pěstovaná v botanické zahradě v Kalkatě (původem odkudsi z volné přírody z Číny). Odtud byla se slávou dovezena do Evropy a v roce 1924 uvedena na trh. Získala velkou oblibu, protože měla tehdy tak žádané plné květy, velké kulaté kaštanovitě ostnité poupata a šípky a exoticky vyhlížející listy.  Botanikům však nedalo spát, že plnokvětost u rostlin není původní vlastnost, ale výsledek nějakého vývoje, či spontánní mutace. Musela tedy existovat i původní planá jednoduchá varianta... Tu se podařilo objevit v západní Číně v roce 1908, jak správně uvádíte. Aby se to nepletlo, bylo pro jednoduchou zavedeno jméno R. roxburghii normalis a pro plnokvětou platné jméno R. roxburghii plena (synonymum R. roxburghii).

Předpokládám, že jí máte na zahradě, jistě se mnou budete souhlasit, že je nádherná svými exotickými až devatenáctičetnými listy a mimořádnými šípky. Tahle mrška má sklony k vytváření sportů, existuje mnoho jedinců v různých tónech růžové, podle literatury byla kdysi v kultuře i R. roxburghii variegata.  I na jednom keři lze najít květy různých odstínů růžové.

No vidite asi zalezi na tom od koho jsou informace co se clovek dozvi ale na tom vubec nezalezi. Tato ruze je opravdu moc hezke a co se mi na ni liby jsou ty sipky ze i kdyz odkvete tak je porad zajimava.A kdyz obcas zmeni trochu barvu tim je to hezci a zajimavejsi.Vydela jsem jednu ktera zase nic moc kvet ale ty ostny, jako na ostnatem dratu a krasne zbarveni prutu vim ze ji maji v Anglii.

Oprava - překlep - šotek:  R. roxburghii plena uvedena na anglický trh 1824.

Moje R.roxburghii má až patnáctičetné listy,  ovšem ostny má poměrně velké (1cm)  a že by jich bylo málo, to se také nedá říct. Není asi nijak vyjímečně ostnatá oproti jiným růžím, ale i tak to na popíchání stačí . Jen letos čekám na kvetení, protože nevím, jakou to vlastně mám, zda plena či normalis.

Co se týče kvetení, R. roxburghii si na svém místě potřebuje zvyknout. Co se tak mezi pěstiteli povídá, dočkali se prvních květů nejdřív až po třech letech (ale někteří až po šesti). Vliv na to má nejspíš místo kde jí pěstují i zdroj ze kterého svůj exemplář získali.  O trochu lépe se jí daří v teplých oblastech a v písčité půdě, avšak snáší jak slunce tak polostín. Názory na výšku a mrazuvzdornost se rozcházejí, oficiálně by měla být do 2m, netrpí chorobami.  Budete-li mít R.r. normalis tak se dočkáte žlutých šípků,  budete-li mít R.r. plena pak budou šípky vzácnější.

Existuje velice podobná Rosa hirtula - japonský endemit, jejíž druhé synonymum je Rosa roxburghii var. hirtula a japonské jméno Sansho-bara.  Botanici ji kdysi považovali za variantu čínské R. roxburghii normalis, ale podle nejnovějších genetických výzkumů příbuzné nejsou. Pro laika však vypadají prakticky stejně, takže se často zaměňují. (bohužel je zaměňují i renomované školky a nám pěstitelům v tom dělají zmatek)       Obě mají krásnou stříbřitě šedou odloupavou kůru a exotický "japonský" tvar keře, takže i v zimě vypadají dekorativně.

R. hirtula dorůstá ve své domovině 5 - 6 metrů, její listy jsou nejčastěji 15ti četné, na rozdíl od R.roxb. ostřeji zoubkaté a plstnaté. Květy jsou jednoduché v odstínech světle pinkové, podle dostupných údajů je ostnitější než R.roxb. Je také mrazuvzdornější, roste na Fuji až ve výšce přes 1000m Její plody také připomínají kaštany, ale jsou zelenkavé, zatímco u R.roxb.  jsou zářivě žluté.

Nenechte se odradit přirovnáním k ostnatému drátu - zní příliš krutě. Je to trochu nespravedlivé, na rozdíl od jiných růží má ostny pouze v paždí listů a na starších větvích ostny vymizí. Nakonec posuďte sama z fotek na následujích stránkách. Ukazují nejen květy, ale i krásný tvar keře a odlupčivou kůru. (bohužel nemám svoje fotky z období zimy)  http://www.heritagerosefoundation.org/discus/messages/256/446.html

Chtela bych upresnit kdyz jsem psala o tech trnech jako ostnaty drat to jsem nemyslela R.roxburghii.  Psala jsem ze je ruze ted uz vim jeji jmeno Sericea pteracantha [Dragon wings] a ta ma trny jako ostnaty drat.Jsem rada ze pani Lili tam pridala ten link na web, moc hezke.

Děkuji za pěkně napsaný přehled a dovoluji se optat, zda byste neměla tip na získání japonské R.hirtula. Již několik let po ní "pasu", ale zatím bez úspěchu. Pokud je to možné, ozvěte se prosím na mail nemec.ondra@gmail.com.