U tyčkového rajčete se pěstuje jen jeden vrchol a zálístky se vylamují. Pak je na tyčce ke každému listu jedno květenství. Po sklizni spodních plodů se dá rostlina po tyčce posunout dolů a stonek přihrnout zemí - pro tento účel jsou proto ty "závitové dráty", kde je posunování jednodušší. Ve skleníkových hydroponických kulturách takto se zimním přisvětlováním mohou být rostliny pěstovány i přes zimu (viz "plastová" holandská rajčata na pultech marketů).
U keříkového rajčete se nic nevyštipuje a rostlina většinou nenaroste vysoká. Výborné to je pro polní kultury, kdy se předpokládá jednorázová sklizeň na konci sezóny. Často jsou proto určeny k zpracování (sušené, pyré, protlak, šťáva, v oleji,...). V zahrádkářské praxi jsou oblíbeny především pro svou kompaktnost a nižší nároky na prostor. S ohledem na hustotu keříku jsou náchylnější k plísním.