Blahočet čilský (Araucaria araucana) je původem z jižní Ameriky kde je rošířen především v oblastech Chile a Argentiny. Roste relativně v chladném horském podnebí, vystupuje až do výšky kolem 1500 m nad mořem, nicméně jedná se o horské oblasti v pásmu subtropů. Jeho mrazuvzdornost je omezená a bez poškození snáší mrazy -10 až -15 °C. Větší mrazy snáší pouze rostliny chráněné kvalitní izolací. Zazimování lze provést postavením jakési bedny či dřevěné konstrukce kolem stromu a celý objem kolem stromu prosypeme suchý listím. Podobně lze použít drátěnou konstrukci, kterou potáhneme stínovací zelenou sítí a opět objem kolem stromu vyplníme suchým listím. Bez zimní ochrany tyto stromy dobře přezimují v západní a jižní Evropě, kde je silnější vliv oceánského klimatu a zimní mrazy se vyskytují jen sporadicky nebo krátkodobě klesnou k teplotě -10°C až -15.°C. Pilát v knize "Jehličnaté stromy a keře našich parků" uvádí, že 4 metrový strom blahočetu pravidelně na zimu zakrývaný, byl v botanické zahradě v Praze, kde ovšem zmrzl v zimě 1928/29, kdy teploty klesy pod -30°C.

   Mrazuvzdornost stromů lze ovlivnit výběrem vhodného stanoviště. Tento druh se u nás zásadně nemůže použít jako solitera na volném prostranství, vyžaduje spíše chráněné stanoviště v závětří, půda by měla být kvalitní, dobře propustná, mírně kyselá. Na vápenitých a těžkých půdách trpí žloutnutím - chlorózou jehlic. Vhodné je radějí polostinné stanoviště, nejlépe s dopoledním stínem. Tím omezíme velké teplotní výkyvy právě v zimním období, které těžko snáší hlavně mladé rostliny do 10 let věku. Mrazuvzdornost  obecně narůstá se stářím stromu, mladé semenáče do 5 let jsou citlivější již k mrazům pod -10°C a tak podkud nechcete riskovat je vhodnější pěstovat mladé stromky v nádobách a na zimu je přestěhovat do studeného skleníku, zimní zahrady nebo alespoň garáže či kůlny. Na trvalé stanoviště pak vysazujeme rostliny starší vysoké 100-150 cm, kdy už je manipulace s nádobou obtížná. Lze předpokládat, že stromy starší, vysoké 3-5 m snesou krátkodobě až -20°C, záleží na okolnostech a původu osiva.  Literatura uvádí, že většina rostlin v Evropě pochází ze dvou importů semen v letech 1795 a 1884. Je pravděpodobné, že sběr osiva z nejvýše položených horských lokalit v půdodních oblastech výskytu  by mohl poskytnout odolnější rostliny s vyšší mrazuvzdorností. Encyklopedie Cassell´s Tree uvádí u tohoto stromu mrazuvdornost -24 až -28°C, nevím jak je tento údaj prověřen prakticky - kniha vyšla v Anglii.