Určitě souhlasím, že některé staré odrůdy jsou lahůdky. Golden Delicius se dá u mně vypěstovat až poslední roky, dříve nedozrál. Coxova Reneta má rozhodně zajímavou kořenitou chuť. Co mi na ni vadilo byly velké ztráty při skladování. Nahradil jsem ji holandskou odrůdou Ivette. Ta chutná stejně, lepší se skladuje. Podobná je Evelina, která je náročná na teplo, má u mne menší plody, ale skladuje se bez problémů. Odrůdě Matčino jsem nikdy nepřišel na chuť, u mne měla krátkou skladovatelnost. Jonatán pro výbornou chuť potřebuje lepší polohy a vysokou vzdušnou vlhkost. A silně trpí padlím. Dodnes pěstuji Mc Intosh pro jeho specifické aroma, i když u mne je to spíše podzimní odrůda. A ještě nesmím zapomenout na Čistecké lahůdkové. Je to moje srdeční nostalgická záležitost z dob, kdy jsem vojákoval v Libějovicích v jížních Čechách a sady v Chelčicích byly této odrůdy plné. Ale v rámci objektivity spíše doporučuji do zahrádek vysazovat modernější odrůdy. Často polemizuji s některými zaťatými propagátory starých a krajových odrůd. Zejména tvrzení, že všechny staré odrůdy jsou odolné k nemocem, výborné chuti a nenáročné na pěstování je podle mne nepravdivé. Rozumím tomu, že pro někoho je to životní styl. Ale doporučovat to široké laické veřejnosti, a že jen tyto patří do zahrady, to je daleko od reality. MP
