Omlazení sadu

To máte pravdu, nebýt těch brambor (řepu už neseju, kralíky jsme zrušili) a zeleniny, těžko bych se donutil půdu kultivovat. 
    Moje filozofie je taková: Příroda, les nebo i neudržovaný opuštěný sad může dlouhodobě a udržitelně fungovat sám od sebe. Co vyroste, to spadne, rozloží se (samo nebo přes trávící trakt zvěře) a vrátí se půdě. Ale pokud úrodu ze stromů otrhám a sním, do půdy ji nevrátím. Když stromy prořežu, tak tu dřevní hmotu taky do půdy nevrátím. Což o kyslík, vodík, uhlík, ty dodá vzduch a voda, ale biogenní minerály N, P,K, Ca,Mg a plno mikroelementů odebraných každoročně v metrácích ovoce, ty musejí časem v půdě chybět. Postupně pak i humus a mikroflóra.  A pokud to nepoznám já za života svého a mých stromů, pozná to ten, co bude po mně pěstovat další a bude o mně mluvit jako o bezohledném hospodáři, který půdu akorát vyždímal podle známého hesla "Po mně potopa". Udržitelnou rovnováhu chápu tak, že co půdě vezmu, měl bych jí vrátit.

Ano, vrátit, samozřejmě. Koloběh by měl být co nejvíc uzavřený, když na to přijde jediné co dávám pryč je to ovoce. Odstraněné větve mohu spálit v kotli a vrátit ve formě popelu, příp. naštěpkovat, jakkoliv štepkovače tedy zrovna vůbec nemusím.

Ještě k tomu jak si myslím že funguje půda. To že se občes nějaké prvky ve výživě nedostávají většinou není kvůli tomu, že by v půdě nebyly, ale proto že tam jsou v nepřístupně formě, blokuje je jiný prvek, nebo jsou zkrátka příliš hluboko. Stromy vidím jako pumpu, které svými kořeny tyhle prvky tahají nahoru a zpřístupňují. A nejen po odumření stromu, kdy se kořeny začnou rozkládat. Během celého života stromu vvznikají a zase odumírají vlasové kořínky, rozkladem kořínku se uvolňují i důležité prvky. Proto vidím jako absolutně neudržitrlnou současnou krajinu, kde máme obří plochy polí, či luk. Ty stromy, které kdysi v krajině byly v koloběhu živin musí chybět. Jentak mimochodem, mnohé černozemě nejsou po několika desítkách let velkoplošného, prům. zemědělství černé, ale hnědé. Ztratily obrovské množství humusu, což je logické, humus to je hlavně život, absolutně se proměnila půdní fauna, zmizely hlubinné druhy žížal... Takže když se bavíme o bezohledném hospodářství, tak tím bych nazval právě to co se dělo a děje.

Zakládám teď nový sad za zahradou, kdysi tam bylo pole, obhospodařované traktory. Půda tam je utužená tak, že musím vždy nechat chvíli vykopanou jámu tzv. odstát, aby se hroudy trochu rozložily. O utuženosti půd svědčí mimo jiné i hojná přítomnost přesličky rolní. Když srovnám kvalitu půdy tady a na zahradě, kde nikdy traktory nejezdily a nepoužívaly se pesticidy a umělá hnojina, tak to je nebe a dudy.  Kdž se podívám do budoucna tak samozřejmě předpokládám že se kvalita půdy bude v průběhu života sadu zlepšovat a ne naopak... a nebude to proto že bych tam vozil tuny hnoje či kompostu, ale proto že zkrátka vytvořím systém, který je přírodě mnohem blíž než nějaké herbicidované pole...

 Ing. Fidla

Nečetl jsem celou diskusi, ale mám pár poznámek k tomu co zde bylo řečeno: 1. To že mají stromy v silničních stromořadích dostatek vody není uplně pravda. Díky solení je půdní roztok nasycen NaCl a fysiologicky je i po dešti sucho. 2. I stromy na bujných podnožích na hnojení reagují. Otázka výživy je dost komplikovaná. Pokusím se jí zjednodušit, tak mě neberte za slovo, když něco co budu tvrdit nebude 100% pravda. Úrodu generuje dusík. Dusík je ale potvora.Snadno zmizí. Proto při podzimním zarytí cereritu se dusík vyplaví. Dusík v půdě udrží jen organická hmota, které je většinou nedostatek. Dusík je třeba dodávat za vegetace. Problém je, že dusík rozhodí poměr živin. Je třeba doplnit především vápník (přes list) a ostatní prvky. Při větším množství dusíku v pletivech jsou stromy atraktivnější pro choroby a škůdce.Mšice stihnou na dusíkem bohatých pletivech víc generací. Dřív se dělaly v silničních stromořadích půdní injektáže.Možná někde budou publikované výsledky pokusů. Staří zahradníci k hnojení stromů nedoporučovali záchodovinu! Asi věděli proč. 3. Půdní únava je složitá záležitost a nerad bych do ní zabřednul... U čeledi růžovitých je silná aleopatie. Nejhorší to je u peckovin. Les po lese roste. Ale dosazování do broskvoňové plantáže moc nefunguje.

A tak jistě že tam nějaká reakce bude, otázka je zda je to nutné, zvyšovat úrodnost, která i při ekologickém hospodaření je značná. Navíc jak jsem psal je to mnohem méně efektivní než hnojit vřetena s herbicidním úhorem. Je prokázané že v dlouhodobém hledisku vede používání uměých hnojiv a pesticidů k degradaci půd. Dusíková bilance je v naší době spíš pozitivní, ve srážkách, které jsou oboacené dusíkem více než je přirozené, (oxidy dusíku z automobilové dopravy) dopadá na naše území v průměru 40 kg čistého dusíku na Ha a na rok. Komu to přes to nestačí může to vyřešit vysetím luskoviny- až několik set kg dusíku na ha po zaorání. Dusíku padá na naše území tolik, že mimo jiné se absolutně proměnily rašelinná společenstva horských pramenišť, která zvýšený přísun živin neustála...

Řekl bych že je rozdíl mezi broskvovou plantáží a mezi selským sadem obhospodařovaným tradičními metodami...

           Ing. Fidla

Ještě bych dodal že pěstovat les po lese je taková podivná zvrácenost československé lesnické školy, přestože v jejich začátcích u ní byli vynikající odbornící jako Alois Zlatník, který se učil od pralesů a chtěl aby se i v hospodářském lese co nejvíc využívaly přirozené procesy. Ale 40 let totality udělalo s těmihle ideemi svoje a bohužel se jede dále v nezměněném duchu. Neměl by existovat les po lese, ale zkrátka les.

           I.F.

Chtěl jsem jen říct, že aleopatie je u čeledi růžovitých dost výrazná. I u jabloní se projevuje. Většina čeledí tento problém nemá. Dokonce půda kolonizovaná podpůrnými organismy (mykorhiza ap.) může být pro start vhodnější než panenská půda.

Ano, spojení les po lese je nevhodné. Nejsem lesník, tak do toho moc nevidím. Je pravda, že kolikrát je vrstva ortštejnu tak vysoko, že se lesníkům po vykácení nepodaří porost obnovit.

Degradaci půd způsobuje třeba i vyčerpání živin. To se děje tehdy, když člověk odebírá živiny v produkci a nic do půdy nevrací.

Některá průmyslová hnojiva půdu okyselují. Některé pesticidy a hnojiva poškozují půdní organismy. Orba také poškozuje půdní organismy... Pokud dopním živiny a humus tak, aby byla půda v rovnováze, podle ph a půdního typu povápním a následně budu dodávat to co mi plodiny odčerpají, půdu jistě nezničím.

Zahradník, jak píše K. Čapek, nepěstuje rostliny, ale půdu. Půda je základ a je třeba jí udržovat v dobré kondici. V případě ovocných stromů se po výsadbě už těžko dělají zásahy v kořenové zóně...

Na to jsme opravdu zapomněli, spojení hub a vyšších rostlin, neboli mykorrhizu. Je to důležité spojení, díky kteréme mohou systémy velice efektivně fungovat.

Těžko říci zda je alelopatie u růžovitých výraznější než u jiných čeledí, nebo zda je to tím, že většina ovocných druhů jsou právě růžovité. Nebo máte informace že je vyloženě výraznější?

Orbu jako vyloženě škodlivou nevidím, jistě míchají se vrstvy, ale pokavad obracíme vrchních 30 cm, víceméně otáčíme jen živou část půdy, navíc pluh to otáčí částečně i na stranu. problém vidím spíš ve velikosti polí, chybí tam přírodní systémy v podobě mezí, remízů, luk... Ono to asi stejně nemá cenu řešit, protože bez orby bychom se daleko nedostali, přestože existují alternativní systémy, tak zatím spíše pouze na papíře...

Ono to asi bude o tom v jaké formě budete ty živiny dodávat, zda ve formě rychle rozpustných agresivních solí, nebo ve formě nějakých horninových mouček, popelu, či kompostu... V prvním případě půdě asi moc neposloužíte...

K onomu vyčerpání živin na bod nula dle mě dojít nemůže, pokavad hospodařím aspoň trochu v souladu s přírodou. Důvody proč ne, jsem napsal v předchozích příspěvcích.

           Ing. Fidla