Návaznost zrání odrůd

Ráda bych měla na zahradě takové odrůdy jablek, aby mi od léta do podzimu navazovala doba jejich zralosti. Jde mi o to, aby bylo vždy nějaké k utrhnutí a přímé konzumaci. Pro zimní si samozřejmě sáhnu do sklepa.

Zatím jsem dospěla k této návaznosti: Průsvitné > Ametyst > Red Melba > James Grieve. K dispozici mám dále Matčino a Rajku. Prosím o radu, jaké další podzimní odrůdy bych mohla doplnit, aby navazovaly na jmenované.

Jižně orientovaná zahrada u Českých Budějovic 380 mnm. 

V podstatě jakékoli. I když nepořídíte žádné další, Matčino a Rajka Vám vydrží do konzumní zralosti prvních zimních odrůd.  

Nevyjádřila jsem se zcela přesně. Matčino bych mohla naroubovat, ale raději bych něco jiného "modejnějšího" navazujícího na James Grieve. Z pomologií a internetových údajů se návaznost dost přesně dovodit většinou nedá. 

O Vás, pane Vysloužile, vím, že pěstujete spoustu odrůd a máte tedy velký přehled. Z uvedených mi nejvíce chutná Melba a James Grieve, tedy spíš něco křehkého jako Melba nebo lahodně nakyslého jako James Grieve.

Děkuji 

Z starých spolehlivých odrůd se hodně dlouhou dobou spotřeby vyznačuje parména zlatá zimní. U nás, severní podhůří Beskyd,  je možné spadaná jablka jíst už takový týden, téměř od začátku září, zralé parmény na stromě k trhání do sklepa budou tak první týden v říjnu a ve sklepě vydrží minimálně do vánoc, v dobrém sklepě do ledna.  Takže parménou je možné pokrýt až 4 měsíce.  Jiná jablka jsou možná chutnější, ale třeba jen v úzkém časovém rozmezí, podzimní třeba jen 14 dnů, měsíc...

Vzhledem k tomu, že letní a podzimní odrůdy budu mít přiroubované všechny na jednom stromě (čtvrtkmenu), tedy od každé i časem jen několik desítek kusů ovoce, stačí mi i takové.

Přesto zkusím Desert, když už jsem vsadila i na jiné nerezistentní. Ještě jsem ho neochutnala, ale čtu zatím samou chválu.      

No, několik odrůd na jednom stromku vypadá velice dobře v katalozích, ale ve skutečnosti je takové pěstování extrémně náročné. Musíte velice citlivě jednotlivé odrůdy řezem, popřípadně ohýbáním letorostů vyvažovat v růstu, aby jedna dvě odrůdy nepřevážily a nezahubily ostatní. Pokud v tom nemáte velice velké zkušenosti, tak se do toho raději nepouštějte. Rozumné množství jsou tak maximálně dvě odrůdy na jednom stromku, spíš ale na nějakém větším, tak okolo 5 metrů vysokém na středně vzrůstné podnoži než na nějakém malém dvoumetrovém.

To už máte lepší důkladně do hloubky připravit půdu několikaletým organickým či zeleným hnojením a rytím do hloubky případně u hodně jílovitých těžkých půd přidat třeba horší písek nebo otlučenou omítku ze starých baráků a pak tam zasadit stromky s jednou odrůdou na slabě vzrůstné podnoži, třeba M9, co vyrostou tak do těch 2 metrů. Tak se vejde víc odrůd i na malý pozemek.

Jsou odrůdy, které se dají jíst už teď a přitom jsou zimní. Například v našich podmínkách, kdy jsou ještě na stromku poslední plody Hany (jíme je už asi měsíc) a Nela je tak právě akorát, si již s radostí utrhnu Akane a Goldstar je už taky k jídlu, byť se jedná o pozdní odrůdu. Teoreticky by Vám tedy tyhle čtyři odrůdy měly vystačit na období od poloviny srpna do dubna. Prakticky ovšem se může stát, ža se vám i chutná odrůda přejí a s radostí sáhnete po jiné, byť méně chutné.

Právě proto,  abych nejedla pořád dokola jednu, byť "dokonalou" odrůdu, přiočkovávám či přiroubovávám odrůdy další (i zimní). Řezem samozřejmě vyváženost odrůd udržovat budu. Vím, že stromy nebudou dokonale souměrné, ale o to mi nejde (mimochodem, můj nejoblíbenější strom v dětství byla křivolaká víceodrůdová hrušeň). Navíc zahradu chci mít klasickou, žádná štíhlá vřetena. Strom, na který se nedá vylézt, u mě není strom  

   Nejde jenom o souměrnost takového víceodrůdového stromku. Tak, jak říkal host 180 241, bujně rostoucí odrůda umí krást té slabší mízu, takže roste ne její úkor a ta slabá odrůda časem zastaví růst a může i zaschnout.  Je-li rozdíl ve vzrůstnosti velký, ani řez nepomůže. Navíc se prohloubí odchylky v plodnosti. Slabě rostoucí odrůda se přeplozuje drobnými plody a silně rostoucí naopak sníží plodnost.
  To jsou ale extrémní situace. Pokud zvolíte k sobě odrůdy s podobnou růstovou potencí, mů§žete se snadno problémů vyvarovat.  Mimořádně bujných odrůd (Boskoop, Jadernička, Grávštýn) je už v sortimentu málo, stejně tak těch velmi slabě rostoucích (Clivia, Breuhahn, Bernské r...)    
     Nejlepší je přiroubovávat jibné odrůdy k co nejmladšímu stromku.  Vznikne tak   jedno celé rameno jiné odrůdy.