Auralia

Další kříženec původem z Coxovky je francouzská novinka jabloně AUTENTO (rodiče : Delbard Jubilée x Cox Orange), kterou nabízí Starkl.

Pro sběratele kříženců Coxovy renety je to jistě další lákavý kousek k zařazení do sbírky. Co se týče Auralie tak bych si troufl říct, že mně chutná více, než zmiňované Smiřické a Albrecht, ovšem chtělo by degustaci těchto odrůd po letech zopakovat.

Nelze srovnávat Albrechtovo a Smiřické s Aurálií. Samozřejmě chuť Auralie je lepší (až s mírně hruškovou příchutí), ale plody jsou vesměs drobné, letos vyloženě malé. Smiřické i Albrechtovo se honosí velkými jablky a to i z extenzivně ošetřovaných stromů.

S konzumací velkých plodů bývá leckdy problém, zvlášť když mají průměrnou chuť.

Auralia (Coxova reneta x Nordhausenské) neláká vůbec svým vzhledem ke konzumaci. Zajímavé je ovšem porovnání Auralie zdejší, s Auralií Milošovou. Zdejší Auralia má dužninu už jen málo šťavnatou, s chutí navinule sladkou až sladkou, poměrně dosti plnou. Naproti tomu Milošova Auralia má dužninu ještě sušší a znatelně méně sladkou. Takže by se momentálně s těchto vzorků dalo říci, že i když se Auralia považuje jako pěstitelsky vhodná do vyšších poloh, tak zřetelně chutnější plody přináší v polohách teplých. Pokud jde o unikátní příchuť Cox orange renette", tak v této odrůdě přítomna není.

A co vaše, nikoliv réva, ale Auralia? Máte ji vůbec někdo? Právě teď snězená má ostřejší výrazně navinule sladkou chuť s nepatrnou stopou po renetovité příchuti, celkově velmi říznou. Později a to zhruba od února ztrácí chuť na zajímavosti a stává se průměrnou. Alespoň ze zdejší polohy. Ovšem teď je velmi chutná. Vzhled pro mě nehraje žádnou roli.

Přesto, že by tržně mnohem více vyhovovalo Švýcarské oranžové (Ontário x Coxova reneta) a to určitě vzhledem a pravděpodobně i chutí, já mám raději Auralii (Coxova reneta x Nordhausenské). Některé plody jsou aromatické více, některé méně a tak je tomu i se sladkostí a některé zase připomínají barvou dužniny, konzistencí i chutí Coxovu renetu, a to ty její plody, které nemají svoji specifickou příchuť.  

So sortou Auralia(Tumanga) som sa prvykrát stretol na saskej strane Krušných hôr, kde je dosť rozšírená. Ja sám ju síce nemám, ale jej plody mi padajú od suseda a jej nekazivosť potvrdzujem. Kvôli sladkej chuti ju obľubujú hlavne ženy a deti. Ešte som si všimol, že v porovnaní s mojimi Jonatanmi vôbec nečervavejú, takisto ako Krasokvet. Žeby to bolo žltou farbou plodov?

Škoda, že Auralie nejsou větší. Chuť, trvanlivost i relativní odolnost vůči chorobám ji řadí k tomu lepšímu, co soudruzi z NDR vyšlechtili.

To je zaujmavé, Martine. Vůbec nemůžu tvrdit, že se u Auralie jedná o příliš sladké jablko. Kde je pěstujete? Přestože se jedná o odrůdu doporučovanou do vyšších poloh, tak Milošova Auralia se zdála mnohem méně sladká, než ta místní. Ale i u zdejších plodů je sladkost nevyrovnaná. Také se zdá, že jablka ve sklepě brzo "končí", možná, že by se měla trhat dříve.