Všechno tu již asi bylo řečeno. Slečno Zoro, Váš přístup k životu i k zachování starých odrůd je mi sympatický, to jsem ostatně uvedl, sám se o podobné snažím několik desítek let.  Připadlo mi ale, že Vaše první doporučení  starých moravských odrůd bylo poměrně rezolutní a nekompromisní, zdůrazněné navíc tučným písmem. Zadavatelka  se ptala na ovocnou školku poblíž Brna a Vy jste ji posílala na Mendlovu univerzitu, s tím, že jí to ulehčí péči. Vy tam chodíte denně, ale umíte si představit v praxi začínajícího zahrádkáře, kterak bloudí po budovách na Zemědělské ulici  a domáhá se starých moravských odrůd? 
   Osobně si myslím, že pro začínající a příležitostné pěstitele slouží moderní rezistentní, pravidelně plodné, otužilé, velkoplodé odrůdy. Staré odrůdy  patří do rukou fajnšmekrů, nadšenců a odborníků, kteří je umějí nejen zachovat, ale i ocenit.  To je ale jen můj názor, nikomu jej nenutím.
    Co se týče těch angreštů, oblíbil jsem si losinský Karát. Chuťově si ovšem cením výše citlivé odrůdy Chryso, Skvost a Zlatý fík.
   Nechci být hnidopich, ale  ve slově tip se v uvedeném významu píše měkké i