Mohu Vám ušetřit hledání. Text, co jsem poslal do redakce je tento. O bezproblémové odrůdě tam není ani slovo. Chápu Vaši zlost z vlastního pěstitelského neúspěchu, ale nepravdivě obviňovat druhé, je zbytečné.

Admirál

Po první úrodě jsem prohlásil: „Admirál je jablko z jiné planety!“ Proč takový superlativ, když odrůda má plno nectností? Růst je pro intenzivní tvary až příliš bujný, plodnost není bůhvíjaká, jablka nasazuje ve shlucích a kvůli krátké stopce se pak navzájem vytlačují. Tvar jablka – laločnatý a mírně spláclý - má daleko k ušlechtilým křivkám obou Deliciousů, citlivost k hořké pihovitosti je mimořádná. Ani hnědočervená barva slupky nepůsobí nijak jásavě. Co je tedy na Admirálu tak výjimečného? Odpověď je snadná: je to chuť a délka konzumní zralosti. Což o to, skvěle chutnajících jablek známe spoustu a těch dlouho skladovatelných taky. Jenže ta prvotřídní chuť obvykle nevydrží dlouho a extrémně trvanlivé odrůdy se první týdny po sklizni většinou nedají jíst. Zato Admirál chutná stejně výborně po sklizni i po půlroce ležení v běžném sklepě. A na dort svých kvalit přidává další třešinky: nezdrobňuje plody, plně vyzrává i v horších polohách a taky odolává strupovitosti. Snem většiny zahrádkářů je najít ideální jabloňovou odrůdu. Aby rostla jako James Grieve, měla nároky na teplo jako Rosana, chuť Jonathanu, plodnost Oldenburgova, vzhled jako Gloster a skladovatelnost jako Idared. Takové jablko dosud nemáme. Troufnu si však říci, že Admirál se mu přiblížuje ze všech odrůd zatím nejvíc

M.V.