Včera jsem snědl poslední plod Otavy. Slupka už byla částečně povadlá, ale dužnina pevná a křehká, stále dostatečně šťavnatá, i když o poznání méně, než na konci února, možná o poznání sladší.

Dnes jsme se ženou poprvé porovnávali Goldstar a Sirius. Oba bez známky vadnutí, vysoce šťavnaté a výborné chuti. Goldstar-dužnina chruplavá, jemná a křehká, po nakrojení nožem z něho šťáva téměř teče. Ve dvou přepravkách jsem našel první dva plody s náznakem hnití. Sirius- dužnina až hodně tuhá, jemné konzistence, chruplavá. Šťavnatost o poznání menší než u Goldstaru (podle mě, žena to zhodnotila na stejno). Stopy kažení jsem nenašel, ale sklidil jsem kvůli květnovému mrazu jen košík, na rozdíl od Goldstaru, kde to bylo jeden a půl bedýnky.

Současně s rodinou jsme začali konzumovat Jonalord. Plody jsou, bohužel, nadprůměrné velikosti, většina plodů má v průměru 10-13 cm. Jsou dosti šťavnaté, o poznání méně než Goldstar a Sirius a také je o něco nižší jejich chuť. Jsou však členové rodiny, kteří jsou chutí Jonalordu unešeni. Sklidil jsem necelé dvě bedýnky a dosud se našel jediný nahnilý plod.
Až od poloviny dubna začnem ochutnávat Melroze a porovnávat ho se Siriusem.