Vladimíre, jsem přesvědčen, že tomu so píšete bezvýhradně věříte. O to je to smutnější . Naštěstí ale dnes historii nepíší vítězové (to by ji v našem případě museli psát komunisté), ale nezávislí historikové, a to je dobře.

Jistě najdeme negativní příklady, ale přesun majetku do soukromých rukou je v konečném důsledku vždy pozitivnější, než setrvávání v perverzním ekonomickém ghetu reálného socialismu. Koneckonců, drtivá většina "bohatých lidí" se ke svému majetku propracovala dřinou a zasloužila si jej. Pouze je prostě nevidíte, neupozorňují na sebe, všimnete si jen hlupáka v naleštěném sporťáku, který projede arogantně stovkou městem, který se v očích populistická hesla polykajících prosťáčků stává synonymem podnikatele. Tak se ale drtivá většina bohatých lidí nechová. Naprostý opak bývá pravdou.
Většina podnikatelů, či dobře placených zaměstnanců - šéfů, ale nejsou krvežízniví narcističtí anetici, naopak, chovají se zodpovědně a jejich zaměstnaci si často ani neuvědomují, jak pracně a těžce se dnes shání práce i pro ně.

Zda je diferenciace majetku "sparavedlivá" prostě nejde říci od stolu při pohledu na nějakého osla. Můžete ale měřit výkonnost ekonomiky, parametry kvality života běžných lidí, kvalitu zdravotní péče definovanou střední dobou dožití a poměrem HDP před listopadem a po něm.

Pokud chcete žehrat nad stavem některých polností - výtky směřujete na nesprávnou hlavu, ty by měly mířit do Bruselu za jeho nekonzistentní a nerovnou zemědělskou politiku, preferující některé staré státy EU a zacházející s novými jako s nerovnocenými outsidery.