Zdravím všechny, nemyslím si že bychom se nutně museli dívat kriticky na chuť azijských hrušní, a berme je jako jiný druh ovoce, i když tu stále bude nutkavost srovnávat s evropskou hrušní. Chuť odrůd je více či méně výrazná, zpravidla u rzivých odrůd aromatičtější a bohatší nežli u žlutozelených odrůd. Sladká voda... no, v pozdním létu je to velmi osvěžujcí ovoce účinkující podobně jako meloun vodní. Tedy jak já říkám je to více od žízně, kdežto evropská hrušeň je od hladu. Myslím si, že děti budou mít tyto odrůdy azijských hrušní jistě oblíbené a jednou na ně budou nostalgicky vzpomínat, tak jako nyní my rádi vzpomínáme na božské ovoce našeho mládí. Nevýhoda podle mého názoru je, že nejdou moc skladovat, podtrhnutím zcvrkávají a je mnohem lepší je konzumovat přímo. Utržené právě zralé z osluněného stromu je to to nejlepší. Odrůda Chojuro patří k těm hnědorzivým hrušním a je středně pozdně zrající a musí se nechat dojít skutečně na stromě. Pak má punčovou lahodnou příchuť. Bohužel tenká slupka písečných hrušek není žádnou zábranou pro vosy a sršně, které zralost odhadnou vždy lépe než my.
Všechny vyžadují přísnou probírku plůdků, protože plodí ve zhlucích a ponechají-li se utvoří svazek plodů velkých asi jako třešně.
Opravdu velké plody medověrzivé barvy mají odrůdy Shisejky, Chosuko a Nutika - ta je však velmi pozdní určená ke skladování, já měl loňského roku první tři plody Nutiky, a nechal jsem je na stromě co nejdéle. Až je načli mravenci, tak jsem je zklidil. A byly také dobré, nicméně lepší je asi pěstovat ranější odrůdy, kterým babí slunce dá dostatek cukrů. Hosui patří mezi ně.
Z novinek údajně mají být červenoplodé písečné hrušně.
S Benitou zkušenosti nemám, někdo tvrdí, že je to totéž co Rafzas.
Juraj Kafka
