Já mám takvou zkušennost, cca před patnácti lety jsem jednu asijskou hrušeň zasadil, stromek dostala máma od kolegy v práci s tím, že je to kumoi, netuším na čem to bylo naroubováno, ale stromeček rostl velice pomalu, dnes má cca 4m taková štíhlá pyramida. Ddes podle všech dostupných popisů odrůd soudím, že se jedná o odrůdu Niiseki (kulaté plody, světle žluté s tečkováním, dužina velmi šťavnatá, pro mne trochu fádní, ale dětem to moc chutná) To že moc neroste bylo asi tím, že moc plodí snad od druhého roku po výsadbě, moc tu nefunguje přirozený propad, co zůstane po odkvětu to dozrává, probírku nedělám, dětem se líbí hodně menších plodů (do velké hrušky třikrát kousnou a pak je zaujme něco jiné a zahodí to).

Zaujalo mě, že v posledních třech letech stromek nejen, že nebabčí, ale nasadil tak třičtvtěmetrové přírůstky (já už jsem ho dávno skoro nestříhal, zpočátku jsem se snažil zkracováním slabých výhonů na kosterních větvích podpořit růst, bez efektu).

Ještě jedna zkušennost z letošního extrémního léta kdy jsem neměl dost vody na zálivku a okolní jablůňky shazovaly listí už v srpnu (přežily to) tak se tato písečná hrušeň tvářila maximálně spokojeně, nevím jestli je to podnoží, kterou neznám, nebo spíše celkovou větší odolností písečných hrušní vůči suchu, což by mohlo někomu pomoci v suchu vypěstovat aspoňnějaké ovoce.

Je to pouze můj subjektivní názor v podmínkách jižní expozice 440 m v jílovité půdě, skalní podloží (kulm) do dvou metrů.