Určeno pro zkratku PP (PE 550) (3521) ze dne 13.1.2015 v 08.50 :

Pane psal jste o tom, že by jste to slůvko "bohužel " z textu vyhodil...

Vidím z toho, že každý jsme asi úpně jinde... Povahou i právě prožívaným životem... Můj příspěvek určitě nebyl o nějakém stýskání ani o marném a beznadějném snění...

Byl jsem v různých krajinách světa a mohl jsem zůstat kdekoliv, včetně v zemích kolem Středozemního moře a možná tam i začít pěstovat to Kaki... Ale to by tím pádem nebylo pro mě to "pravé ořechové".To by mě určitě vůbec nebavilo. Toho bych se rychle toho nasytil poměrně brzy bych hledal něco jiného, obtížnějšího.

Protože - pěstování kaki u nás je pro naši " krevní skupinu " právě o tom, že my sami CHCEME dobrovolně, aktivně a s božskou trpělivostí i s nadšením nám vlastním překonávat všechny ty problémy s počasím, s mrazem, vichřicemi a všemi jinými neduhy a nástrahami, které nás měsíc co měsíc a týden co týden potkávají... Nás těší, že my to všechno zvládneme a na podzim přes to všechno sklízíme plně koše krásných. a chuťově vynikajících plodů kaki, bez použití jakékoliv chemie a postřeků. Je to o tom, dokazovat sám sobě i jiným, že "já to zvládnu a já to chci dokázat přes ty všechny potíže!!! ".

Říká Vám to něco?

Kdysi býval v televizi velice zajímavý a vtipný pořad a jmenoval se  "Možná přijde i kouzelník ". A práve " Vo tom to je",  - řekl by dnes už klasik Pitkin od Ivana Mládka.

P.S. Já Vám ale rozumím : Je daleko pohodlnější si sednout večer k televizi a koukat na cestopisní seriál od Fera Feniče a žasnout nad tím, jak se někde v teplých oblastech u moře pěstuje kaki...

Nezlobte se na mě, prosím, ale fakt jsme každý někde úplně, ale úplně jinde...

Okawango