A co něco jako tohle: Vlnovník ostružiníkový. V posledních letech se stále častěji setkáváme s nevyzráváním ostružin. Především peckovičky, které v jednotlivých souplodích jsou blíže stopkám, zůstávají červené, tvrdé a kyselé., kdžto peckovičky vzdálenější od stopky jsou v té době již zralé nebo dokonc přezrálé. Příčinou je mikroskopický roztoč vlnovník ostružiníkový (Aclitus essigi, syn.Aceria essigi, Eriophyes essigi, Phtophus essigi). Že se skutečně vyskytuje mezio jednotlivými peckovičkami, se můžeme přesvědčit kvalitnější lupou nebo mikroskopem. Silně napadené plody zasychají a zůstávají na výhonech přes zimu. A proto jsou takovéto plody hlavními zdroji šíření škůdce.Z mumifikovaných plodů se pak na jaře stěhují do květu, ale škody jsou viditelné až při dozrávání plodů. Nevyzrávání některých peckoviček je způsobováno speciálním toxinem, který do nich vlnovníci vpravují svými slinami.
Teoreticky by se daly škody způsobované tímto roztočem regulovat nějakým akaciridem nebo insekticidem s akaricidním účinkem. U nás však žádný u ostružiníků není registrován a proto je nelze ani doporučovat. Někteří pěstitelé však mají dobré výsledky s biologickou ochranou za pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri. Jiní zahrádkáři však s touto ochranou žádných výraznějších úspěchů nedosáhli. Protože pravděpodobně v tomto směru žádné oficiální pokusy nebyly prováděny, bylo by vhodné získat více hodnověrnějších výsledků