“ …říkáte nejkrásnější květina? Vlaštovičník, ne, konvalinky, ne ne, chrpa, ne, notovka, ale ne, tak která by to mohla být květina. Říkáte nejkrásnější a tady? Sasanka, ne, tak kyprejch, taky ne? Už vím hořeček barvičitý na sedlický hůrce. Ne. Snad ne sibiřský kosatec v aleji číslo 4. Ale kdepak. Brambora. …brambora, to je vlastně orchidej. Už ve sklepě, když vzklíčí očka, výhonky jsou jako z mléčných trubiček. A když je na jaře sázím, beru ty klíčky tak něžně a kladu je do otevřený hlíny, kyprý, jako černý kafe. A když první klíček prorazí ze země na světlo, ale to je radosti. A když brambora kvete, má drobný fialový kvítek jak fialka... se žlutou tečkou uprostřed. A nakonec, těmahle rukama, sám si vykopám plody té nejkrásnější květiny na světě.”
V povídce Čekání na chleba ze Slavností sněženek, již Menzel také zapracoval do své filmové adaptace, pan Major adoruje brambory jako nejkrásnější květinu. A dále pan Major pokračuje „...a hned si uvařím ty raný Saskije nebo Gertje, posypu tvarohem, a jím je obřadně, jako kněz jí hostii, protože brambora, taková mnou pěstovaná a mejma rukama posvěcená, očkama zdobená brambora je to nejkrásnější dílo na světě.“
