Musím se usmívat. Ten permanentní spor mezi "užitečností" a "krásou" je snad všudypřítomný. Kdo prosazuje co je také většinou dané.  Už léta se snažím přesvědčit manželku, že kvetoucí rajče je nádherná kytka a navíc téměž celoroční na rozdíl od jejích mnoha pěstenců. Marně. Pravda, občas musím udělat vstřícné gesto, jako že navrhnu (a připravím) nový záhon na kytičky. Ale samozřejmě za to něco chci: no a tam co máš ty gazánie, či cokoliv jiného, přijde třeba mrkev. Nasazuji všechny své diplomatické i mírně vyděračské schopnosti. Je to i zábava.

A s tím místem doma je to podobné: málo místa, hodně požadavků. Dělám sazenice i pro synáčka, který nyní má skleník (polykarbonát). Je to paradox: já v činžovním bytě pěstuju sazenice pro domkáře se skleníkem. Jenže pejcha vítězí, když mi řekne: ty máš tak silné rostliny, to já nedokážu. No, řekni mu "Ne"! A tak to doma žongluju, jak se dá, ale vždycky to nějak zatím dopadlo. Prostě zásada je řešit problém, až když se opravdu vyskytne. Ano, někdo by to nazval fatalismem: však ono to nějak dopadne. A možná by měl pravdu. Vždycky dopadlo.

Loni jsem už vyséval i rajčata po dvou do jedné komůrky sadbovníku. Ušetřilo mi to prostor a oddělení nebyl zase až takový problém. U paprik je to folklór, ty se pak i tak nechávají při výsadbě. Z důvodů, které jsem stále ještě nepochopil. Takže je taky odtrhávám. Ale pokud jsou ty kořenové systémy dobře vyvinuté (fosfor a draslík), nějaký ten kořínek utržený té rostlině zásadně neublíží. Konec konců jsou i tací, kdo kořínky zastřihávají. 

Jojo, vyvýšený záhon jsem taky vybudoval. Sice ne kvůli drahé polovičce, ale s jejím téměř nadšeným souhlasem. Ovšem na její požadavek je 80 cm vysoký. Jenže ten záhon je stále bez svrchní vrstvy směsi - počítal jsem, že bych ho během zimy naplnil. Chachá. Snad to ještě stihnu do března. Jen připomenu: když je budeš dávat po dvou do kelímku, dej jim tu nejlepší možnou směs. A neboj se je i přiměřeně přihnojovat. Nepřehánět dusík.

Milan