To už jste asi dlouho nebyl v lese nebo někde na procházce, možná jste už dlouho nejel ani vlakem.
Kde se pajasan vyskytuje je vidět velmi lehce: narušené půdy, kde žádné stromy nerostou (max. keře typu černý bez), vlakové tratě, haldy a rumiště průmyslových zón. Tam, kde zasáhla lidská ruka negativně, tam se mu daří velice.
Mimo jiné také a odlesněném vrchu Pálava. Proto jsou jihomoravští ochranáři největšími bojovníky proti tomuto druhu. Mění totiž prostředí, o kterém si myslí, že musí zůstat navěky v takovém stavu, v jakém bylo, když tam zapíchli ceduli "Chráněná krajinná oblast". Takže nakonec ochranáři vedou válku proti tomu nejpřírodnějšímu procesu migraci a vývoji druhů.
K jeho toxicitě, hlavní to příčině jeho invazivnosti: Agát ji má také a je v rovnováze. Má ji také ořešák a je v rovnováze.
Pajasan žláznatý nelze zastavit, stejně jako nelze zastavit nic z přírody. Druhy prostě budou migrovat a hotovo. Lze předpokládat, že se za pár desetiletí dostane do rovnováhy stejně jako trnovník agát. Lze to předpokládat z toho důvodu, že před pár desetiletími se v Evropě nebyl schopen ani semeny rozmnožit, takže na sobě intenzivně pracuje.
Já mu přeji pevné rovnovážné začlenění do naší středoevropské flóry.
Přírodě zdar!
