Tuřín má rád vlhčí půdy, zálivku, prohodit nebo zalít záhon nějaký čas po výsadbě draselným hnojivem. Když ho vysejete koncem června a vysadíte třeba po zlikvidovaných jahodách (po čemkoliv jiném, raději však ne po jiné brukvovité), naroste do podzimu, není problém ho uložit až do jara. Stejně mám dojem, že narůstá nejvíce až od září. Péči má stejnou jako pekingské zelí a hlávkové čekanky - tedy občas větší dávka vody i v září a začátkem října. Včera jsem krájel sobě a králíkům bílý, buď Milevský nebo Dumlík, je chuťově bez problémů. Zas takový rozdíl v chuti mezi Helinorem (dalšími žlutými - pěstoval jsem a podle toho co seženu střídám Wilhelmsburger gelber, Dalibor, letos dám i novou odrůdu od Sema) a bílým není. Spíše v tvaru "kedlubny" a ve velikosti. Nahořklé jsou i ty tuříny, do kterých se v srdéčku pustila květilka a ony to přežily. I když jsme 400 m nad mořem, okraj bramborářské oblasti, dříve srážky okolo 720 mm, musím i na podzim zalévat.
