Jonagold M. má u mne zajímavou historii. Kdysi, snad před patnácti léty jsem koupil tři čtvrtkmeny JM. Jeden pro známého, který ho údajně zničil sekačkou či křoviňákem, druhý jsem zasadil na zahrádce mých rodičů a třetí na zahradě u tchána. Jak šel život, sklizeň už obstarává další generace a já si jen sem tam urhnu, ovšem stromy trochu hlídám dál. JM mne fascinuje každoroční nadúrodou krásných, velkých a těžkých plodů vynikající chuti. Kromě zvládnutelné náchylnosti ke strupovitosti mu lze vytknout už jen slabší chuť více zastíněných plodů a možná také kratší dobu konzumní zralosti, což nemám vyzkoušené. No a tak budu roubovat na vlastní zahrádce, abych tu nádheru měl i pro sebe. Porovnávat s ovocem z Albertu nebudu, vlastního ovoce mám nadbytek, a tak hypermarketová jablka nechci kupovat. Navíc jsem přesvědčen, že vyzrálému jablku, utrženému právě ze stromu, se nic nevyrovná.R.
