Tak to Vám závidím pane „Tomast“, že nic neodešlo. Ony ty půdní podmínky asi jak říkáte nebudou nic strašného, pravdou je, že zde jsou tisíce zahrádkářů a všichni pěstují, půda je sice těžká, ale živiny mít bude, ale pak mi není jasné, proč mladé zákrsky prostě „nejdou“, na rozdíl od desítky let starých stromů, polo a vysokokmenů. V něčem to být musí a v čem jiném, než v podnoži…. Ještě v pubertě jsem cca před 10-12 lety s otcem vysadil po „generálce“ zahrady asi 15 různých zákrsků, podnože nevíme. Nyní z nich zbyla asi polovička, odumřely i jiné, později zasazené. Buď na rakovinu, nebo nějakou hnilobu krčku, či nějaký „úžeh“, nebo co to je. Někdy „to“ bylo v korunce, jindy v patě stromu. Z ničeho nic se objeví chřadnutí a schnutí buď napadené větve v korunce, odkud se rychle rozšíří i na zbytek korunky a nebo rovnou celého stromu (když je to u paty kmenu), v tom místě kůra odumírá, propadá se a získává červený nádech. Celý strom pak během několika týdnů umře i s nasazenou úrodou. Naposledy letos koncem jara odešly hned 4 stromky: asi 12-letá statná švestka Stanley, která krásně rodila, 12-letý James Grieve, pětiletá hruška Konference a úplně mladý dvouletý Rubín. Nanaštvalo by to? Vše zákrsky na bohužel neznámých podnožích (nezapsali jsme to). Letos to byl nejhorší rok, odešly 4 a všechny u paty kmenu. Vysazovány nebyly sice nijak poctivě, bez výměny hlíny, do jámy po původních stromech jen ke kořenům kompost na doplnění objemu, ale po celý život byly na podzim mělce obrývány, ze zarýváním hnoje a použitého travního mulče nebo během roku nahromaděné částečně kompostované trávy. Nepředpokládám, že by travní mulč mohl na to mít nějaký vliv, ale pravdou je, že pod ním půda asi hůře dýchá, pokud je vrstva hnijícího mulče souvislá, což je ale jen krátce po jeho nasypání, pak odehnije a rozhrabují ho ptáci hledající žížaly, do doby nasypání nového, aby kolo pod stromem zůstalo bezplevelné.
Možná bych ještě měl zmínit, hladinu spodní vody, která je dost vysoko, od asi 60 cm po 1,5 -2 m v nejvyšším místě zahrady, stromy ale hynou nezávisle na tom, i v nejvýše položeném místě zahrady.
Opravdu nevím o jakou chorobu se jedná (snad rakovina?), a jak zabránit dalším případným úhynům nových stromků, snad jen výběrem vhodné odolné podnože a větší jámou s prolehčením hlíny.
Letos z jara jsem zkusil i 2 meruňky a broskev (broskve i meruňky v okolí rostou). Samozřejmě na vyšší a celý den osluněnou část zahrady. Tentokrát už s poctivou úpravou jámy: 1 m v průměru a hloubka 60 cm. Kolečka a kolečka jílu pryč, původní ornice promíchána s vyzrálým kompostem a pískem, vespod uprostřed jámy vyvrtána v jílu drenážní šachta vrtákem na sloupky do maximální hloubky, co rukojeti dovolí (strašná práce a ještě v jámě….), tato šachta zasypaná štěrkem, na dno jámy tuhé nedotleté části kompostu, tráva, a vše co později dotleje + výlisky z moštování jablek + zásyp vápnem. Výsadba na kopeček. Nevím, co více bych jim ještě mohl dát :-), tak snad hned neuhynou a odmění se za tu dřinu chutným ovocem, dá-li počasí. Meruňku Veecot mám na mer. semenáči, Leskoru na St. Juliene 1 a broskev Red Haven na B-VA-2 (na jiné jsem ji nesehnal). Zatím tedy krása, od jarního zakořenění doteď narostly meruňkám i broskvi více, než 1,5 m výhony. Příští rok by už mohla být zkušební úroda :-). Samozřejmě u těch meruněk počítám s tím, že časem odejdou, až odrostou všechny drobné kořeny pryč z jámy do okolní původní půdy pro meruňky naprosto nevhodné. Do té doby ale porostou snad krásně. Jen mě trápí ty dříve zasazené zákrsky jádrovin a švestek, co pořád hynou neznámou chorobou a nevím si s tím rady…