Ovocnářské příručky nemohou za to, že někdo porazí hrušku. 50 roků starý ovocný strom starý je. Přinejmenším je vysoký, je obtížné jej udržovat, chemicky ošetřovat, sklízet. Všechny odrůdy má na zahradě málokdo=nikdo. Školky je nemnoží, protože nemůžou množit všechno a ve všech tvarech. Pěstovat zimní hrušku v 550 metrech je opravdu velká výzva. Není všechno zlato, co se svítí. Na zahradě jsme v mém mládí měli roky obrovskou Solanku. Když zarodila, pod stromem se nedalo šlápnout a nikdo to nechtěl. Strupovitosti hojně. Zrání probíhalo asi takto: (pominu kamenné stádium) Chruplavá nakyslá, chruplavá, kyselost se ztrácí, chruplavost přechází v máslovitost, asi dva dny výtečná chuť, máslovitá, bezprostředně přechod do moučnatosti a zvrat v chuti. Nevidím žádné vyjímečné vlastnosti, proč bych po ní jako staré odrůdě měl toužit. Ale jako kluk či mladík jsem si jí užil dosyta.
