Je to tak jak píšete. Dřevěný popel je v podstatě minerální hnojivo s obsahem vápníku, draslíku, u spálených kostí i fosforu a taky nějakých mikroprvků. Taky uhlíku ve formě uhličitanu draselného, ale uhlík rostliny z půdy neberou. Všechno jsou to živiny potřebné, ale působí spíš na zlepšení uzrávání, zdravotního stavu, květní násady, aj. Viditelnou podporu růstu - jak by bylo patrné třeba po rozhození ledku - vidět nebývá.
   Co se týče toho dřevěného uhlí, nepochybuji o tom, že je pro půdu prospěšné. Vylehčuje ji, tmavá barva se líp prohřívá a porézní strukturu ocení půdní mikroflóra. Jakou roli hraje adsorpce živin na velký povrch atomárního uhlíku, to není zcela jasné. Tedy spíš není jasné, jak snadno jsou adsorbované živiny využitelné rostlinám. Je to známo např. v případě hydrogelu, který sice výborně váže vodu, ale dost neochotně ji předává kořenům. Otázkou tedy nezůstává jestli dřevěné uhlí do půdy dát nebo ne, nýbrž jestli je jeho výroba za tímto účelem ekonomická a ekologická. Zejména v domácích podmínkách je to náročné na čas, práci, nástroje (nádoba, šrotovník) a taky zatěžující přírodu a sousedy kouřem. Taky nesmíme zapomemnout, že v procesu pyrolýzy vzniká dehet a řada dalších karcinogenních uhlovodíků. Ty by měly při správném postupu povětšinou shořet, ale co když ne úplně? Kdo někdy čistil dymbox nebo jiný generátor kouře, ví o tom své. Nebo srovnejte zdravotní rizika žvýkání tabáku a kouření.