ty nejtmavší huminové látky v půdě... obsahují až 62% uhlíku. To už je skoro biouhel.

Skoro. Je to o něco větší obsah uhlíku než ve dřevě (49-50%) a o dost méně než třeba v ropě (87%). Koks a dřevěné uhlí - "bio"uhel mají přes 95% uhlíku.

Tak v Čechách se tomu postupu asi od počátků industrializace zemědělství říká siláž

Existuje ještě jedna u nás používaná anaerobní technologie, a tou je bioplynová stanice. Proto mi přijde divné, že by z rozkládající se hmoty neodcházely žádné plyny. Ale asi záleží na bakteriích.
   Ale zpět k bokashi. Ona ta technologie asi bude fungovat, když se použijí správné nádoby, správné bakterie a správný substrát (pšeničné či rýžové otruby), o němž nevíme, zda je nutný. Stejně tak, zda při opakovaném použití stačí přimíchat trochu starého kompostu nebo jsou pokaždé třeba čerstvé bakterie.
   A pak jsou tu logistické otázky. V případě kompostování zbytků z kuchyně v domácnosti problém není. Vyprodukované suroviny je plus minus pořád stejně, teplota v interiéru je stabilní. Ale co v zahradě? Jsou chvíle, kdy je hmoty naráz hodně - po stříhání stromů, sečení trávy, hrabání listí. Ale pak jsou období, kdy toho na kompostu tolik nepřibývá. Jak zajistit kontinuitu? Co v zimě, když do sudu nebude co dát? Bude to fungovat i při nízkých teplotách? Vydrží ty bakterie aktivní do jara? Nebo bude třeba pokaždé koupit čerstvé? To jsou všechno věci, které po staru kompostující zahradník řešit nemusí. Stojí ty anaerobní výhody - rychlejší rozklad a menší ztráty - vůbec zato?