Ten želírovací cukr bych tam nedával. Je zbytečně drahý a při 180o se Vám želatina nejspíš znehodnotí. Povidla, na rozdíl od džemů a marmelád, nejsou tuhá díky pektinům či želatině, nýbrž odpařením vody a zhoustnutím. Proto taky zůstanou hustá i zatepla a nevytečou z buchet při pečení, což u jiných zavařenin hrozí.
Povidla jsem vyráběl pouze jednodruhová - ze švestek, hrušek, jablek. Hospodyně, které z nich vařily a pekly, je nechtěly předem kořenit, ochutily si je samy až při přípravě knedlí, či koláčů.
Co mě překvapilo, byla povidla z jablek. Zatímco hrušková jsou typicky odlišná - svou chutí, vůní i hnědou barvou, ta jablková byla od švestkových prakticky k nerozeznání! Už roky jsem je nedělal, švestky jsou přeci jen švestky, ale dodnes nad tím kroutím hlavou. Z tohoto pohledu si neumím představit, jakým způsobem ovlivní chuť povidel přídavek bezinek, borůvek, ostružin, aj., nebo jde jen o výsledek kombinace hřebíčku, skořice, kardamonu, zázvoru. Je ovšem fakt, že povidla obvykle vařím ne 2, nýbrž 9 a více hodin, takže produkt se může lišit.
