V Anglii mají v parcích lavičky s cedulkami s věnováním, bývá tam i datum. Vídala jsem 20-30 let staré cedulky, předpokládám, že to odpovídalo věku laviček.
Nejstarší kusy teakového nábytku, které mám, jsou dvě lavičky. Zatím je mám na zahradě 21 let, dlouhá léta jsem je nechala jen tak nez nátěru. Jsou na velmi náročném místě - normálně na dešti, v zimě ve vlhku, celoročně stín. Mnoho let jsem si jich vůbec nevšímala, zarostly trochu mechem a lišejníkem. Pak jsem je odrbala rejžákem namočeným v louhu a sice nebyly jako nové, ale vypadají značně solidně. Teď je drbu každý rok, po oschnutí lehce namořím, aby měly trochu teplejší odstín.
Asi o rok mladší jsou dvě lehátka, která jsou také celoročně venku na dešti, slunci. Za ta léta trochu povylezly kolíčky, kterými jsou kusy dřeva spojené, lehátka jsou omšelá, ale stále použitelná a zdobná.
Teak, který chci udržovat hladký a v teplejší barvě (na slunci a dešti do pár měsíců zešedne a zhrubne), mám pod střechou.
Údržba buď žádná, nebo lehké moření. Kdo olejuje, musí drba (černá). Lak je nejhorší nápad, do roka se loupe, a pak je problém se ho zbavit.
