Vždy se jednalo o individuální výsledky vlastních pozorování, nikoliv o hodnověrný vědecký test (ten lze provést jedině v laboratorních podmínkách s uměle připravenou vodou přesně daných vlastností, nikoliv v živém akváriu). Neúčinnost Siporaxu však lze odvodit i prostou logikou: Výrobce deklaruje, že v hloubce pórů jsou anaerobní podmínky, a proto tam může probíhat denitrifikace. To sice zní logicky, ale ta denitrifikace tam ve skutečnosti neprobíhá (nebo jen ve stopovém množství), protože denitrifikační bakterie tam nemají z čeho žít. Jestliže v hloubce pórů není kyslík, pak tam logicky neproudí (okysličená) voda z nádrže. Neproudí-li tam voda, nedostávají se tam ani dusičnany, které by bakterie měly zlikvidovat. Kdyby proces denitrifikace byl takhle jednoduchý, stačilo by vodu uzavřít někam do vzduchotěsného sudu a za pár týdnu by z ní byla čisťounká kojenecká voda bez dusičnanů.