Dívám se na fotky realizace jezírek ze ztraceného bednění u odborných firem a docházím k závěru, že není jednotný postup. V poodstatě jsou postupy dva. Nejprve se vykope jáma a potom se postupuje následně
a) natáhne se potrubí pro gulu a vybetonuje se dno. Na dně se vyzdívají boční stěny ze ztraceného bednění
b) natáhne se potrubí pro gulu a ve dně se vyhloubí rýhy pro ztracené bednění a vysypou štěrkem. Na tento štěrk se dá malá vrstva betonu a do ní se klade ztracené bednění. Až je vyzděno tak se teprve betonuje dno.
A kladu si otázku, který způsob je lepší. Mně se zdá způsob a). U způsobu b) je výhoda, že když se vypustí úplně voda z jezírka tak tlak okolí nemůže stěny tlačit dovnitř jelikož brání dodatečně zabetonované dno. Nevýhoda způsobu b) je že mráz může stěny ze ztraceného bednění nadzvedávat. Tmu by mělo bránit štěrkové podloží. A to nechápu. Proč stěrk pod bočními stěnami ze ztraceného bednění brání zamrznout vodě pod tímto bedněním a zvedat ho?
Váš názor
