Slivoně v mrazové kotlině

Zkoušel jsem před určitou dobou pěstovat ovocné stromy v Železných horách, v dolní části údolíčka na jihozápadním svahu, kde bylo možno říci o tomto údolíčku, že toto místo je tzv. mrazová kotlina. Nevím jestli to byla 100% mrazová kotlina, protože únik studeného vzduchu přece jen existoval v okolí koryta potoka, jenž vytékal z údolí. Sousedka však byla přesvědčená o existenci mrazové kotliny, protože stále říkala, že na kopci brambory vydržely a u nás dole byly zmrzlé. Rozdíl mezi kopcem a údolím byl tak 300 m. chůze do prudšího kopce. Nadmořská výška místa byla tak kolem 600m.n.m. Zkoušel jsem zde pěstovat slivoně Stanley, Gabrovskou (podnož zelená renglóda, Hamanovu (podnož zelená renklóda) a Domácí švestku (podnož zelená renklóda). U Domácí švestky jsem se do opuštění pozemku úrody nedočkal. Možná, že je to, ale právě odrůda, která by měla nejlepší úrodnost jelikož se zde v minulosti pěstovala. Jak známo začíná plodit o něco později. Co se týče ostatních třech odrůd, tak chuťová kvalita byla prakticky stejná, jako v nižších polohách, ale švestek bylo zoufale málo a to opakovaně. Například Stanley(na obou místech podnož myrobalán) mně v Pardubicích rodí bohatě od 2.roku po výsadbě, ale zde měl tak do čtyř let každý rok asi „pět švestek“, i když rostl velmi dobře.. Myslím si, že pěstování slivoní ve vyšších nadmořských výškách je běh na dlouhou trať a trvá více let, než stromy něco ukážou, a i tak mohou být vlivem počasí úrody daleko menší, než v příhodnějších oblastech. Ale například odrůda Vlaška, která se někde uváděla jako nevhodná do vyšších poloh, je 10km nad Poličkou také asi v 600m.n.m. odrůdou, která dává sice zhruba každý druhý rok, ale slušnou úrodu větších, celkem kvalitních švestek. Jinak na Vysočině je zpousta kvalitních Domácích švestek. Sice leckdy zašárkovaných, ale chuťově mají výborné, kořenité plody. Bohužel tyto klony v prodejnách stromků pod názvem Domácí švestka nebo Domácí velkoplodá, neseženete.
Zajímavé je, že např. u jabloní se zde vyskytovali jiní škůdci, než v Pardubicích. Vrcholky nových výhonů překousávali zobonosky a na jaře nalétávali hejna Listokazů zahradních, které požírali listy, naopak hmyzu poškozujícího plody bylo málo. V Pardubiccích je to naopak. U slivoní se silněji vyskytoval Hálčivec (pupínky na listech).

Petře, neskúšal si pestovať odrodu Požegača, ak sa dá vôbec niekde zohnať? Nie som až tak presvedčený o jej netolerantnosti. Pri odrodách Čačanská lepotica a Čačanská najbolja literatúra uvádza výskyt šarky iba na listoch, na plodoch nie. Gény materských odrôd sa pri novošľachtení kombinujú často nepredvídateľne. Možno by nebolo zlé otestovať Požegača aj v našich podmienkach. Paľo

Mě by spíš zajímaly ty polské klony Domácí švestky, Tolar, Promise a Nectavit. Jedna z nich se jeví jako přínos v kvalitě plodů. V Zahrádkáři se jednou o nich psalo, ale nevím přesně která z nich to byla. Jinak od té Radky se nakazila asi šestiletá slivoň Vlaška. Vlaška a šárka jsou holt velké kamarádky odjakživa. Ale ta mě mrzet nebude. Vedle jsou dvě Hanity a ty kupodivu příznaky ještě nemají i když je tahle odrůda taky citlivější a starší Hanita, která je jinde měla zpočátku taky nějaké ty kresby, ale časem zmizely. Stejně se divím, že někomu ta Hanita chuťově zlobí. Pro mě je to nejvýraznější švestkovitá chuť vůbec. Ostrá švestkovitá chuť. Když po Hanitě ochutnáš jinou odrúdu, tak ji vůbec necítíš. Je to prostě síla. Chuťová švestková smršť.

Rouby odrůdy s názvem Požegača jsem před lety sehnal spolu s prvními Čačanskými. Podle všech znaků se jednalo o typickou Domácí svestku. Odešla na šarku.