co se starými švestkami?

Nepolemizuji s Vámi o ošetření řezu stromů, chybí mi k tomu erudice. Leč neuvádějte analogie, nejstesi-li jist její pravdivostí.

Popáleniny se mimo jiné na dobrých specializovaných pracovištích - udržují sterilní (i více převazů denně). kryjí epitelizačními prostředky (borová mast) a nekrtotické tkáně se odstraňují enzymaticky (iruxol mono a podobně.) rána se kryje tedy neprodyšně mastí a tenkým neprodyšným krytem ze syntetické folie, nebo semipermeabilním koloidním krytím. (doc. Kocmichová)

rána se pak ideálně a BEZ JIZEV hojí od periferie ke středu přeepitelováním. Lze takto pomalu a účinně hojit i popáleniny o rozsahu dm2.

Zásadou je dokonalá strilita, odstranění nekrotických částí a pečlivost a trpělivost.

Zde bych už nějaké podobnosti se stromy viděl

To bola replika na mňa? 

Nie som zarytý odporca zatierania stromov, aj keď to nerobím. Iba som napísal, aké názory v súčasnosti kolujú v nete. Pre mńa je podstatnou informáciou, že ak pán doktor Vysloužil stromy zatiera, tak na tom asi niečo bude. A teda - je nutné ďalej pátrať po informáciách.

PS: Nemám problém s pravdivosťou, resp. vhodnosťou analógie s chirurgiou. Stále lehce pokulháva. Iba to tu nechcem rozpitvávať. Po prvé, popálenina je špecifický druh úrazu, kde je zrušená akákoľvek imunitná bariéra a skutočne nie je možné, aby sa transudát z rany "nalepil na obväzy, sestričky a všetko okolo". Po druhé, pri nepriedušnom krytí je podmienkou sine qua non pravideĺné denné čistenie a preväzovanie rany (a výmena krytia za nové). Tuto vidím ten zásadný rozdiel: denne preväz vs. latex raz a navždy.  Ak to neurobím, tak to začne "kvasiť". A to je iba úvod.

Ak napr. peknú diabetickú nohu s ulcusom zabetonujete nepriedušným krytím a necháte 2 mesiace bez preväzu a čistenia...  Pán doktor Vysloužil iste vie, že vyberať stovky lariev múch pinzetou nie je žiadna nóbl zábava. Má to ovšem aj pozitívum -  žiaden chirurg nevyčistí ranu lepšie, ako takýto "prírodný prostriedok". Pre laikov - ak sa to náhodou stane, tak na tom nie je nič zlé. Netreba robiť paniku, netreba volať Novu a  nie je to chyba chirurga. Dokonca je to aj "bio", aj "eko", čo iste mnohých ukludní.

Už by som ukončil tento chirurgický workshop. Nechajme chirurgiu chirurgom.   

Zase jste zvolil špatný příklad - diabetická noha není způsobená primárním traumatem, ale dezolátním stavem řečiště, výživy a okysličovnání tkáně. Jako vhodný příklad byste musel volit sterilní čistý řez v jinak zdravém terénu.

PS. nerozporuji nutnost čištění diabetické nohy denně, nicméně mušší larvy jsou v zanedbaném terénu požehnáním, napadají a likvidují pouze nekrotickou tkáň a to tak selektivně, jak to žádná skalpel nedokáže. Nicméně u muších larev dávám pořednost těm dodávaným farmaceutickými koncerny, před těmi co lítají po dvoře..

Připojím perličku - manželka, praktický lékař - ještě dlouho před tím, než se o muších larvách začlo psát, mi popsala zážitek s jednou pacientkou a jejím zanedbaným bércovým vředem, kde z pod obvazu lezly muší larvy. A co čert nechtěl - rána se krásně čistila!
   Jinak ovšem, analogii zatírání řezných ran s chirurgickým ošetřením jsem neuiváděl jako technologicky podobnou. Chtěl jsem jen ukázat, že dvě velmi podobná poranění mohou vyžadovat jiný druh ošetření a naopak, jeden přístup (ponechání tak) může být u jednoho poranění ideální postup a u jiného, docela podobného, fatálně špatný.
    Myslím, že hojení poraněné dřeviny probíhá jinak v deštném pralese, jinak ve středomoří a docela jinak na drsné vysočině v těžké půdě na slabé podnoži, kde navíc rakovina a monilie jsou pravidelným hostem. 
    Proto jsem za selektivní přístup.

Naprosto s Vámi souhlasím, selektivita a využívání zdravého lidského rozumu by měla být zásadou číslo jedna při většině lidského počínání. 

Nejsem odborník na řez stromů, ještě stále si na něj třeba u své broskve netroufnu, ale po návštěvě kamaráda sadaře vždy neprodleně řez pečlivě ošetřím, stejně jako nse o stromy starám, pokud to potřebují - letos nikdo v okolí neměl broskve, kadeřavost řádila jak černí ruka. Můj strom zůstal krásný, zdravý a odměnil mě nádhernou úrodou.

Se stromy se sice neobjímám, ale jsem s Vámi zajedno, že člověk by i ke stomům neměl přistupovat pouze kořistnicky a měl by je vnímat jako živý organismus, který mi dělá radost už jen tím, že je příjemně zelený a že na něm opět k mé radosti vyrazily další krásné větve a v létě, že je pod stromy fajn stín, úplně jiný než pod jakoukoli stavbou.

Docela správný postřeh a taky souhlasím. Mám na zahradě kolem 100 ovocných stromů a i když na ně hledím s láskou, tak se s nimi moc "párat" nemohu a ošetřuji to dosti radikálně a přiměřeně efektívně. A taky razím zásadu, že "sadař" je odvozen od slova sadit a tím pádem jsem i pro novinky a místo jim uvolňují ty nepotřebné, staré nebo které se neosvědčily.

Vážení,
v tomto diskuzním vláknu si cením, že se vede slušně, na úrovni a s noblesou.  Přestože se točí kolem podobné prkotiny jako jestli řeže líp Dolmar nebo Husqarna, diskutující si zde váží podstatně více jeden druhého. 
    Jak říkají dialektici, obojího je třeba. Jak racia a teorie - tu představují zdroje z netu, tak empirie - to jsou naše poznatky z praxe.
    Přiznám se, že ač oběť exaktní vědy, na zahradě se chovám často iracionálně. Jako bych věřil, že stromy vidí, že je mám rád, zatírám jim rány proto, abych se jich dotýkal a ony cítily, že jsem s nimi. Na oplátku mi předají něco ze své síly. Ze stejného důvodu bych své stromy nikdy neurazil tím, že bych si ovoce koupil jinde - ani při totální neúrodě, taky bych je neponížil tím, že bych jejich plody při nadbytku odvezl do výkupu jako padavky.
   Takže, kdybych měl přijmout myšlenku, že zatírání je zbytečné, ba škodlivé, musel bych si přiznat, že stromy potřebují a oceňují mou péči méně, než jsem si léta myslel.

Tak abych do toho fláknul trochu empirie:

Právě jsem se vrátil ze zahrady, kde jsme loni na jaře prořezávali jabloně a dál se o ně nestarali (než jsem stačil rány zatřít, padlo rozhodnutí o prodeji zahrady coby lukrativního stavebního pozemku). Rány tedy zůstaly otevřené.

Aktuální stav je blízký katastrofě. Rány se nezhojily, černají, kalus se objevuje jen sporadicky. Stáří stromů je do 25 let, zastíněné jsou jen mírně, nadměrná vlhkost se zde také nevyskytuje.

Od letošního jara se ale věnujeme zmlazování a obnově sadu na chalupě. Sad je zanedbaný, neprořezaný nejméně 15 - 20 let, některé stromy jsou podle vzrůstu staré 40 - 50 let. Všechny rány větší než zhruba zmíněná desetikoruna se mi povedlo včas zatřít latexem s příměsí Kuprikolu. Ne všechny se zavalují vzorně, některé stromy jsou v důsledku nedomyšlené výsadby zeravů celoročně ve vlhku, ale celkově je stav po řezu nesrovnatelně lepší než u předchozího příkladu.

Stručně řečeno, mně se zatírání osvědčilo, přinejmenším u jabloní

přidal bych se s názorem k Chalupáři a p.Vysloužilovi- u něj navíc oceňuji láskyplný vztah ke svým stromům.Navíc u takové meruňky, které u mě v n.m.480m konečně plodí (a mám je jen 2), bych si nerisknul nezatřít žádnou větší řeznou ránu a riskoval, že o ně přijdu.Jestlže něco funguje celá léta, tak nevím proč od toho ustupovat.

s pozdravem Lucas

...to je moc hezké, pane Miloši.  Oceňuji, že ke všemu přistupujete s citem.  Přeji Vám, ať se Vašim stromům daří!  Zdravím - Daniela.