Taky vzpomínám na krásné obsypané stromy špendlíků před 40 lety ve Zlíně (tehdy Gottwaldov) a na Žítkové, vzpomínám i na jemnou chuť vysoce ceněného destilátu.
  Ale doba je jiná. Shánění roubů, a intuitivní šíření odrůd, jejichž citlivost k PPV je buď enormně vysoká nebo neznámá, nepovažuji za úplně rozumné. Skutečnost, že vidím nějaký strom bez příznaků nemoci, nemusí znamenat odolnou odrůdu. Na trhu jsou dnes žlutoplodé slivoňové odrůdy s podstatně většími plody, jejichž míra tolerance je ověřená a prokazatelně vyšší..  Chutí a sladkostí,  se špendlíkům a ostatním místním žlutoplodým slívám (obvykle náhodným špendlíkovým semenáčům) přinejmenším vyrovnají.  Jmenovat můžeme Tipalu, Aprimiru, Belamiru, Thames cross, a mnoho dalších, se kterými (sám je neznám) nás pravidelně seznamuje pan Fiala.