Ano, tudy cesta vede! Jestli se gen rezistence Joja podaří přenést na potomstvo, pak je otázkou času, kdy křížením s Domácí, Hagantou, Felsinou a jinými aromatickými švestkami dostanmeme odrůdy odolné a srovnatelné s nejlepšími pravými. Věřím, že se to povede, i tak je ta plejáda topů, katinek, hanit od západních sousedů cenná.
    Zavádět do našich zahrad různé zorky, zurny, komety, angelena a blekambry je slepá ulička. Česká a slovenská kuchyň je založená na povidlových buchtách makotrnkových koláčích, frgálech, švestkových knedlících, slivovici.. Ty slivoně z Asie a Ameriky - jako zpestření možná ano na jedné větvičce, ale jinak jsou k nepoužití.
    V této souvislosti se mi vtírá otázka: Kde jsou čeští a slovenští slechtitelé? Jak je možné, že jablka Topaz, Opál, Rubinola dobývají svět, nové hrušně už vyrabovaly půl kalendáře (Blanka, Denisa, Radana...), tuzemské meruňky (ať už na Le- či Ve-) sklízíme dva apůl měsíce, broskve Michaela, Krasava Modřinka směle porážejí všechny haveny, pozadu nejsou rybízy, angrešty, ořechů je jako planet. Ale kde jsou naše nové slivoně? Máme tu naši Althanovu, Chrudimskou, Hamanovu, ale ty znali i naši pradědové. Těchobuzická moc úspěchů nesklízí,  Vítek je jen náhodná durancie a Chovancova Lipnická? Marketingově dobře zvládnutá kampaň, ale dál ticho. Přitom popularita švestek roste, palírny jsou málem v každé vsi. Je to škoda.