Co se týká chovu čmeláků, ti prodávaní jsou určeni pro opylování ve sklenících, tam jsou totiž lepší než včely. Drazí jsou proto, protože jsou speciálně chovaní, v srpnu a září jsou oplozené samičky sbírány a ukládány k zimnímu spánku a potom odhaduji asi 2 měsíce před dobou použití jsou oplozené samičky probouzeny a zřejmě v halách osazovány do chovných úlků, kde jsou přikrmovány a kde vytvářejí oplozování květů schopné společenstvo s desítkami a možná i stovkami čmeláčích dělnic. A toto je potom právě prodáváno, aby ve vytápěném skleníku třeba v únoru co je potřeba opylovaly.

Jinak pokud se čmeláci vyskytují ve volné přírodě, jsou důležitým indikátorem čistoty prostředí, jsou totiž hodně citliví na chemikálie.  Taky jsou chráněni, takže vybírání hnízd v přírodě za účelem chovu je trestné. A obvykle se nepovede.  Legální je udělat úlky a nechat tam na jaře čmeláčí samičky přirozeně zahnízdit, na hranici je na jaře odchyt samiček hledajících místo na zahnízdění. Úlek může být ze dřeva tak 15 x 15 x 15 cm velký s odnímatelným těsnícím víkem a se vstupním otvorem napojeným na 10 - 15 cm hadičky 15 mm v průměru třeba instalační "husí krk" - elektrikáři vědí, o co jde. Imituje díru do země, protože čmeláci nejraději hnizdí v dírách v zemi. Vnitřek úlku by měl být tak do třetiny poloviny vystlán čistým suchým mechem nebo krejčovskou vatou nebo měkkým senem atd. Úlek by měl bý umístěný ve stínu a chráněný před mravenci, nejlépe nožkami z nabitých hřebíků umístěnými v plechovkách s vodou. Přirozeně zakrytý proti dešti. V přírodě se samičky podle druhů a mikroklimatu místa budí v dubnu až do poloviny května, takže na začátku dubna by už úlek měl stát na místě. Tak do června je vhodné čmeláky nerušit, maximálně opatrně přikrmovat pylem a medem od včel, hnízdo je pak větší. Později je možné odkrýt víko a hnízdo pozorovat, čmeláci neútočí, pokud jsou pozorovatelé zhruba dále než metr. Blíž se cítí ohroženi a útočí - nalétávají a otravují až v krajním případě bodají. Reakce na čmeláčí jed je individuální, v průměru je čmeláčí bodnutí méně bolestivé a méně otéká než včelí, ale zase mohou bodnout vícekrát. Taky se dají, s rizikem bodnutí potom oloupit o nějakou buňku čmeláčího medu...