Neví, nevím, zda to paní Lída, dobře uzavřela. Určitě si nikdo neodpočine, když bude celý víkend rajtovat po zahradě travním traktorem a bude se mu pod zadkem plašit 18koní. To co vidím okolo nemohu nazvat jinak, než údržbou plochy, kterou někdo vlastní a říká tomu zahrada, tomu se nedá říct ani park. Mělo by se to rozlišovat. Jsou pidi zahrádkáři s plochou obdělávané půdy, která je menší, než panelákový obyvák, kteří o tom svém zahrádkaření nejvíc nakecají, jsou zahrádkáři s plochou až třeba několika desítek arů, kteří jsou samozásobitelé zeleninou po větší část roku, bramoborami na celý rok a případné přebytky, buď věnují, nebo zpeněží. Pro tuto skupinu zahrádkářů je trh s potřebnými nástroji nedostatečný, ti toho nakecají nejmíň, protože mají ještě králíky, kozu, ovce, nebo prase a to když se píchne, tak to je teprve relax. Pak jsou zahrádkáři, kteří si libují v plašení těch 18cti koní a jak se objeví sebemenší travička tak přímo šílí. Vidět pozemek za plotem, který se podobá miniparku, je téměř zázrak. Vybudovat něco takového, vyžaduje nemalé znalosti, nemalé finance a nekonečnou trpělivost a námahu to tvořit. Samozřejmě se to dá všechno pořídit za hromadu peněz, ale výsledek se stejně dostaví až za hezkou řadu let. Proto jsou parky u zámků tak krásné, protože je někdo cíleně založil a celou řadu generací o ně pečoval a vylepšoval.

brousek