Myslím, že zahrádkaření není o tom, jestli se to vyplatí finančně nebo ne. Ale určitě se to vyplatí pro člověka po tělesné i duševní stránce. Když přijdu po práci na zahradu, uvařím si kafe, natáhnu si nohy a poslouchám ptáky. To je v dnešní době plné stresu a hluku něco tak úžasného, že to nikdo žádnými penězi nezaplatí (pokud tam nejsou sousedi, kteří si ze zahrady udělali dětské hřiště). Když si člověk utrhne voňavou malinu, rybíz, jablko, třešničku, vytrhne si mrkvičku, hrášek, rajčátko, to vám nikdo nenahradí. A pohyb nám jenom prospěje. To i to pivko nebo vínečko chutná líp. A večer si sednout jen tak k ohýnku, ke grilu s masem nebo i jenom špekáčkem, to je přece sen. A když se najde i kousek místa pro bazének aspoň na ochlazení v těch letních vedrech, tak je idylka dokonalá. A ty naše dětičky na to časem přijdou taky, i když asi ne všechny. Ale nejhorší je, je do něčeho nutit. Jak říká manželka, zahradu jsme si pořídili my, ne děti. Takže zahrádkáři : užívejme si předsezónních příprav a těšmě se na jaro až zasejeme, okopeme, sklidíme, zavaříme, zamrazíme, usušíme...