Tak mě napadlo, že by se některé plané růže daly zakomponovat přímo do takového křovitého živého plotu - třeba taková růže hugova je na to bujná dost, a určitě není sama. Mimochodem, viděla jste někdy 10 m vysokou šípkovou růži? Četla jsem u V. Větvičky, že mohou tak vysoko vyšplhat (i výš), ale na vlastní oko jsem to viděla až ve svém současném bydlišti - když na mě na podzim u nás na mezi vykouknou z koruny vzrostlého dubu nebo třešně šípky, nepřestává mě to fascinovat. To jen pro inspiraci, až budete sázet tu alej.
Jinak listí v zahradě bych spíš vítala, stejně asi budete potřebovat růže na zimu zakrývat, listí vám pomůže a do jara zetlí. Já ke svým botanickým a historickým chvojí nedávám, jen trochu kompostu (když mám), a zahrnu právě listím.
A ještě jedna drobná finta proti prorůstání kořenů: do země zakopete na výšku dvě řady starých střešních tašek, tak, aby druhá řada spáry překrývala. Nad zemí kouká jen kousíček, vegetace to překryje, takže není nic vidět. Moje trnka se takto drží ve vymezeném prostoru, ale uznávám, že mám dost místa. Ostatně může se vám to hodit i k růžím, když vám nějaká centifolia nebo gallica náhodou zapustí vlastní kořeny a začne odnožovat. Tak mnoho zdaru, Lenka