Levne tycky k reve

Velmi se mi osvědčily sklolaminátové tyče, délka 2 m, průměr 1 cm, po cca 40,- Kč. Používám je už déle než 10 let, bez jakýchkoliv problémů. S pozdravem jenamater.

Zrovna včera jsem na ně koukal v jednom obchodě. Taky se mi moc líbily, bytelné s kovovým zapichovacím hrotem, ale chtěli za ně 52,-Kč / 1 ks. Já bych jich potřeboval cca 30 ks a tak zatím váhám, zdá se mi to dost. Pokusím se je někde sehnat levněji. Nemáte náhodou tip?

Kupoval jsem je za ceny: délka 200 cm za 35 Kč, délka 155 cm za 31 Kč + poštovné na dobírku od ing. Sedláčka, tel. 604757650 a předtím ještě z jednoho zdroje, na který jsem si nezapsal kontakt. S pozdravem jenamater.

Sklolaminátové palice k viniču je dobrý nápad, hniloba nehrozí, investície sa skoro vrátia. Zatiaľ som sa s nimi v obchodoch nestretol. Roxor som skúšal- je ťažký, cez zimu premrznutý (tepelný vodič) a mal by sa kvalitne ponatierať proti hrdzi. Kúpil som v OBI pred rokmi čínske zelené poplastované železné trubky s plastovými koncovkami. Prvé roky vyzerali efektne, ale železo pod plastom nebolo antikorózne ošetrené ("švédská čína", ako hovorí zať) a plast sa odlupuje. Je po kráse. Teraz dávam k viniču hranolky 2,5 x 2,5 cm narezané z cólových dosák, ktoré mi ostali, keď sme v svokrovom urbári zrezali 75- ročný jaseň. Tvrdé drevo dobre odoláva pôdnej vlhkosti. Spodnú časť zrezanú do šikma, ktorá je zarazená v pôde, som natrel penetrákom. Hranolky je možné pre efekt nakonzervovať farebným moridlom. Výhoda je aj v tom, že štvorcový prierez lepšie kotví v pôde ako kruhový a že drevo nie je dobrý vodič chladu, čo je pre ovocné dreviny v kontakte s oporou cez zimu výhodné.

"...a že drevo nie je dobrý vodič chladu, čo je pre ovocné dreviny v kontakte s oporou cez zimu výhodné".

Malé odbočení od původního tématu a trocha termomechaniky:
Tepelná vodivost a přenos tepla z jednoho tělesa do druhého při jejich styku se projevuje pouze v případě, když obě tělesa mají různou teplotu. Když jsou ale obě (neživá) tělesa dlouhodobě umístěna v prostředí o shodné teplotě, jejich teploty jsou vyrovnané, takže k žádnému přenosu tepla mezi nimi dojít nemůže. V našem případě je jedním tělesem kovová opěrná tyčka a druhým tělesem je dřevitý výhon, či kmínek révy. Obě tato tělesa umístěná venku mají shodnou teplotu a proto kov révu nikdy nestudí, ačkoli je kov mnohem lepší tepelný vodič než dřevo. Denní výkyvy teplot na tuto skutečnost nemají praktický vliv, protože dřevo této rozměrové dimenze není tak dokonalý izolant, který by dokázal udržet naakumulovnou teplotu několik hodin. Jediný praktický rozdíl nastává při oslunění, což je intenzivní příjem tepelné energie z vnějšího zdroje. Tehdy se kovová tyč ohřeje rychleji a na vyšší teplotu než dřevo (záleží na tepelné jímavosti povrchů). V tomto případě ale funguje kovová tyč vůči révě jako "ohřívadlo". Po ukončení příjmu této energie (slunce zapadlo) se opět teploty obou těles vyrovnají na teplotu okolního vzduchu. Naopak, následné ochlazení a pokles venkovní teploty (např. v noci) nikdy v našich podmínkách nenastává tak rychle, že by rozdíl teplot mezi tepelným vodičem (tyčka) a izolantem (dřevo) znamenal pro révu nějaké ochlazující riziko. Na venkovním vzduchu chladne kovová tyčka i révový výhon pomalu a postupně "ruku v ruce" a vzájemný rozdíl jejich teplot je prakticky zanedbatelný. Ráno, při postupném oteplování platí totéž. Shrnuto a podtrženo: ocelové dráty na drátěnce ani kovové opěrné tyčky (např. roxory) révu nijak nestudí.

Myslím, že ve své termodynamické úvaze pomíjíte následující: nejcitlivější částí révového keře na mráz jsou kořeny, které zmrzají už při cca -10 st. C. Teplotní rozdíl mezi vzduchem nad sněhovou pokrývkou a půdou v hloubce kořenů je v mrazivých nocích značný. Železné tyče na rozdíl od plastových mohou (možná) způsobit takový pokles teploty půdy v oblasti kořenů, že dojde ke zmrznutí kořenů mladé révy. Bez výpočtu nebo měření to lze sotva posoudit. S pozdravem jenamater.

Jakýsi "pocit chladu" při dotyku s kovem snad může existovat ale to s těmi kořeny snad nemyslíte vážně?

Nevím proč, ale při čtení Vaší reakce se mi vybavila scéna z filmu Obecná škola, v níž školník letlampou odmrazuje žáčkům jazyky přimrzlé ke kovovému zábradlí. S pozdravem jenamater.

Pane jenamatere, máte pravdu, že jsem se ve své teplotní úvaze zabýval pouze nadzemní částí rostlin a v dané souvislosti myslet na kořeny mě vůbec nanapadlo. Při zapíchnutí kovové tyčky do země za mrazivého počasí máme opravdu trochu jiné podmínky, protože nastává znatelný rozdíl teplotních potenciálů mezi nadzemní a podzení částí. Kov jako vodič bude odvádět teplo ze svého bezprostředního okolí. Ovšem ruku na srdce, kolik tepla je schopen odvést kovový drát o průměru nějakých 8-10mm zapíchnutý do zemní mnohatunové masy, která je navíc trvale oteplována z nižších podzemních vrstev? Půda oproti kovu se chová jako teplotní izolant, takže se bude intenzivnějšímu předání tepla "bránit". Myslím si, že přímé ochlazování zemského povrchu zimními mrazy v obrovské ploše bude mít mnohem výraznější chadicí efekt, než jednotlivá kovová tyčka se zanedbatelným povrchem. V jejím bezprostředním okolí (řádově několik mm až cm), zvláště poblíž povrchu ale jistě bude její chaladicí efekt znatelný a měřitelný. Argument přimznutí jazyka k podchlazené tyči je sice vzhledem k našenu případu dost extrémní a nesouměřitelný, z fyzikálního principu však správný.

Roxor 130 cm a kovové trubičky 200 cm som odskúšal v 80.rokoch vo vinohrádku na bývalej záhradke pri tvarovaní radu s vysokým vedením Alsaského typu a radu Vertika. Prirodzene, že vinič netrpel žiadnym ochladzovaním, aj keď som nerobil porovnávací pokus s vedením na drevených kolíkoch. Výhoda železa natretého farbou bola v jeho trvanlivosti a pevnosti. Nevýhoda napr. v možnosti snadnejšieho poranenia. Raz som si za šera pri zohýbaní málem poranil oko o ostro urezaný konec roxoru. U dreveného kolu by zranenie nebolo tak vážne. Preto odporúčam zakončenia roxorov opatriť koncovkou (plast, drevo...) Vrátim sa však k drevu, ktoré ako oporu k ovocným stromkom odporúčajú v príručkách celé generácie pestovateľov. Prečo? Myslím si, že nielen pre jeho nižšiu cenu a lepšiu dostupnosť oproti kovom, ale naši predkovia zrejme viac cítili s prírodou. Drevo do nej patrí skôr ako železo či hliník. Či tepelná vodivosť kovov pri horúčave aj silných mrazoch pri tesnom kontakte s ovocnými drevinami môže alebo nemôže vyvolať lokálne poškodenie- napr. poškodenie niektorých očiek na viniči náhlymi zmenami teplôt v závere zimy, to už nechajme odborníkom cez teóriu na tomto fóre. Prepáčte, ale na staré kolená fandím drevu.