Naprosto souhlasím s ronim. Počátkem srpna (nebo koncem července - podle sezóny) se ultraranými odrůdami skutečně dají "nahnat" nejvýše dny, přičemž kvalita těchto hroznů (někdy předčasně sklizených) může být diskutabilní. Na druhou stranu běžně pěstované odrůdy mají u nás zralost do konce září, tedy vydrží na keři (nebo sklizené) tak do konce října, počátku listopadu. A na vlastní hrozny je třeba čekat zase tři čtvrtě roku.

Proto zkouším odrůdy, které se dají skladovat nejméně do konce roku, podle východních údajů až do MDŽ. To už jsou proti běžně pěstovaným odrůdám měsíce navíc. Vloni jsem takto na vánočním stole měl odrůdu Chottabyč (snímek byl v tématu Réva 2018), letos zkusím skladovat Slavu Ukrajině (Bačinskij). Marišu, Tip Niziny a Skazku. Hrozny těchto odrůd zatím visí ve vinohradu a jsou ve výborné kondici.

Další potenciálně skladovatelné odrůdy již rostou v mém vinohradu a čekají na další sezónu(y). Jednou z takových odrůd je Anita (na snímku). Vloni zaplodila poprvé a bylo z toho několik růžových bobulí s muškátovou chutí a s pevnou dužninou, což je předpoklad skladovatelnosti. Bohužel jsem ji letos přetížil, což spolu s květnovými mrazy (a tedy výhony ze zásobních oček) způsobilo, že zřejmě letos pořádně nevyzraje. Jakási slladkost tam již je, ale růžová barva a muškát chybí. Přitom hmyzem odrůda napadána není, což je rovněž pozitivní. Prostě pro příští rok je nutno vzít v úvahu, že středně zrající odrůdy nezvládnou takovou násadu jako ranější, a nezapomenout na normování úrody.

Chybami se člověk učí a je lepší, když to jsou chyby druhých.