Já bych se vrátil k té biozahradě. V době, kdy se hospodařilo výhradně bio, bylo na Světě podstatně méně obyvatel. Zmenšeme to na Evropu, protože v Africe, Asii, Jižní Americe jsou i dnes oblasti, kde se hospodaří jako v biozahradě. Organických hnojiv bylo na obdělávané plochy nejspíše mnohem více. kdo měl pole, měl i hospodářská zvířata. Ony i výnosy a tudíž potřeba živin na obnovu jejich zásob v půdě byly menší. Tehdejší pěstované druhy a odrůdy měly svůj výnosový strop, který šel pokrýt z organiky. Ale každý věděl, kolik čeho potřebuje pro sebe, na odvody majitelům polí... Širší spektrum pěstovaných rostlin zajišťovalo větší naději na to, že se alespoň něco urodí tak aby se dalo přežít. Když přišla nějaká kalamita nemusel nutně následoval hladomor. Ale s pokrokem přišly změny. Třeba Irsko si velmi snadno osvojilo pěstování brambor. Tradiční plodiny šly stranou, brambory byly nejspíše výnosnější, lépe pěstovatelné. No a když přišla "epidemie" plísně bramborové, bylo moc zle... Dneska je to horší. odrůdy pěstovaných plodin žerou víc než ty historické. pokud nedostanou to co dostat mají, nedají kvalitu ani výnos. Tlak houbových chorob je nejspíše silnější, jinak si nedovedu vysvětlit, jak by v 19. století dokázali vůbec něco sklidit například z bramborových polí nebo z tomatových zahrad. Nebo je možné to, že šlechtěním odrůdy ztratily odolnost?... Nevím jestli biohospodaření na ploše cca 4 ary (což je obecně plocha dříve dostupné zahrádky) dá člověku více než jen pocit, že pro sebe něco dělá. Ovoce si možná vypěstuje v takovém množství, aby se při jeho konzervování zásobil i na zimu, ale zelenina určitě na rok nevystačí. Ostatní se musí nakoupit. I když je to s nálepkou bio, je to mimo městské trhy balené v průmyslově vyráběných obalech, dopravuje se to za spotřeby fosilních paliv. Ideální by bylo, kdyby takové potraviny přivezl farmář (mouku mlynář, maso řezník, výrobky z cereálií pekař...) na voze taženém kravkou, koněm, velkým psem a prodával je z vozu či stolu a vážil do opakovaně využitelných obalů přinesených nakupujícím. A byl oblečený do oděvu vyrobeného z látky vyrobené z doma spřádané vlny či lnu... Takový návrat je reálný jen v malém měřítku a ne všude. Tady by pomohlo nejspíše něco jako je popsáno ve Dni trifidů, nebo podobných knihách, to co by nastalo, kdyby se šíření chorob z Afriky chytil nějaký šílenný věřící... Trvalkový záhon ponechaný bez zásahu postupně dobyl zlatobýl kanadský, barvínek, kopretiny, pokryvné druhy z hvozdíkovitých (rožec?). A trávy - v mladých trsech docela snesitelná kostřava ovčí a nesnesitelná a prakticky nevyhubitelná chrastice. A dost se šíří meduňka. Ale to je fajn. Ta je dobrá na nervy. Při čaji z meduňky s trochou dobromysli se budete na škůdce a choroby (i ty z nedostatku živin) koukat jinak. Dobrý pomocník je v takové zahradě i pelyněk pravý. ve spojení s lihem vypáleným například z velké úrody strupatých jablek, která už nestíháte usušit, zavařit a sníst vytváří nápoj, který také přináší vyrovnání se s nepřízní okolního světa... Dovolí-li Vám sousedi něco chovat, skvělí jsou králíci krmení vlastnoručně nasušeným senem a zbytky ze zeleninových záhonů, vykrájenou poškozenou zeleninou i ovocem. No a pár slepiček, raději na podestýlce, ty sežerou i to co králíci neberou, vše co z nich vypadne točit na kompostě (ale jen na rok) a šup s tím do záhonů.
