Kokršpaněl - kolik se dožije?

No to je otázka:  Co je lepší, být dobře mrtvý nebo špatně živý? Já bych volil radši špatně živý... Možná ten pes taky. Ale neměl volbu.

Možná si najděte něco o embolii a zavodnění plic, třeba pochopíte. Prošly jsme spolu 3 veterinární ordinace: pohotovost, naši kliniku, kliniku s rentgenem. Vy jste moji fenku neviděl, já ano. Mnohokrát i lidé jsou léčeni v situaci, kdy by jim spíše měl být umožněn důstojný odchod. (Nemyslím eutanazii, protože nechci tuhle složitou otázku rozviřovat zde, myslím důstojné dožití). Ale i sami lékaři přiznávají, že mnohdy "léčí" za každou cenu, protože nedokáží pacientovi přiznat pravdu. Trochu mi také na veterině připadalo, že mi chtějí dát alespoň malinkou naději, když se ptali: "Uspíme ji nebo se pokusím o nějakou léčbu?"

Co by asi dělali? Snažili se dostat vodu z plic. Což znamená narkózu, která sama u tak starého psa může být smrtelná. 

Před nějakou dobou mi zemřela moc hodná tchýně na rakovinu. Vypadalo to, že chemoterapie zabrala. A náhle během týdne zlom, nic ji nebolelo, ale byla zmatená, nejedla. Příbuzní samozřejmě chtěli zjistit, co se děje. Jeden z nich pak řekl: "Poslední den svýho života strávila v čekárnách u doktorů." To mě napadalo na veterině a to jsem nechtěla. Nechtěla jsem ani, aby zemřela na operačním stole. Byla v pelíšku, hladila jsem ji. 

Nikdo nemá právo soudit v takové situaci, ani Vy ne.

Pane Ferdo, věřte, že alternativu,,špatně živý" - by jste nevolil... Měla jsem babičku, která hrozně lpěla na životě a i když se dožila 90, vůbec si nepřipouštěla, že by Ona! mohla umřít. Pak to s ní během roku začalo jít z kopce, viditelně chátrat, nebyla to rakovina, jen prostě konec. Několikrát v nemocnici, odkud chtěla vždy domů na revers, hned jak jí trochu otrnulo. Poslední měsíce už začala být mimo, doktorka to ani neoznačila jako Alzheimera, prostě už jí začal i odumírat mozek, všechny orgány postupně vypovídaly službu a poslední týden byl takový, že byla skoro v bezvědomí, ale kdy se probrala prosila, ať už umře. Trvalo to tak dlouho, protože prý srdce bylo ještě silné. Ten poslední týden odcházely ledviny a to jsme věděli, že už bude konec... a musím říct... konečně. Věřte, že takhle by jste umírat nechtěl. Bylo to strašné. A to ani nebyla rakovina...

Je to strašné, ale paní má pravdu, nemělo cenu 16letou fenku trápit výkony, které by jí už nepomohly a jen protáhnuly bolesti..

Dobrý den,

Váš příspěvek mi vehnal slzy do očí i když jsou to už 3 roky, co jsem se musela rozloučit se svým pejskem kokrem. Nikdy jsem nezažila paličatějšího psa, než byl ten náš, ale urvalo mi to kus srdíčka, když jsem ho musela nechat uspat kvůli neoperovaelnému nádoru v břišní dutině s metastázami všude. Nikdy už jsem žádného pejska nechtěla, ale ani ne za tři dny mi zeť položil do rukou neidentifikovatelné štěně prý minikokršpaněla se slovy : " Však ty ho budeš mít ráda". Musím říct, že to bylo to nejrozumnější, co se mohlo stát i přes to, že ze štěňátka vyrostl miniretrívr. Na kokříka stále vzpomínáme, byl to člen rodiny.

Dobrý den, a já si taky říkám, že už nikdy žádného pejska nechci, ale už jsem se dívala na stránky útulků i na inzeráty na kokří štěňátka - a říkám si přitom,  že přece "jen tak". Pro kokříky mám opravdu slabost.

Přeju hodně veselých chvil s vaším kokro-retriverem. :-))

Náš am.kokřík se dožil skoro 17 let a jeho konec se projevoval úplně na chlup stejně, pořád se točil dokola a ke konci nebyl k zastavení...

Kokr se doziva 14-let cca.Nektery i dele, ci mene.Casto trpi na usi, obezitu,rakovina mlecnych zlaz tam je zvysene riziko pry od 8-ho roku veku, taky srdicko ve stari to muze byti pricina smrti.Jsou palicati, ale jinak fajn.

Nám zrovna včera odešla naše milovaná kokřice bohužel už v 9,5 letech. Celých 8 let byla úplně zdravá, ani uši ji nezlobili, byla plná elánu. Před rokem se zjistil nádor na slezině, která ji byla vyjmuta, ale měla metastázy na játrech. Dávali jí půl roku. Před nedávnem ji byla zjištěna voda na plicích a nemocné srdíčko a šlo to ráz na ráz. I přes péči lékařů se jí již nedalo pomoci.Byla úžasná! 

Náš Dikoušek (anglický kokršpaněl) byl celý svůj život nesmírně aktivní, hraví a poslušný.Naučil se pár povelů a miloval procházky.Jako roční štěně začal kulhat na zadní nožičku, po rengenu a vyšetření na veterinární klinice zjistili, že byl brzy odstaven od matky a má málo vitamínů, dostal speciální stravu a nesměl na dlouhé procházky.Od pěti let mu začali po tělíčku růst bradavice a jedna, kterou měl na hlavičce se mu v deseti letech začla zvětšovat a museli jsme mu jí nechat pod narkozou vyříznout, vyřízli mu s ní i ty ostatní.Po čase mu narostly znovu, ale žádná už se nezvětšila.Před čtrnácti dny přestal žrát granule a tak jsme mu dávali jen maso, psí konzervy a psí salámy a do vody jsem mu dávala hroznový cukr.Hodně pil.Polehával a nejevil zájem o nic.Začalo to vypadat na otravu.Na veterině mi paní doktorka po vyšetření krve řekla, že mu selhávají ledviny a že je to nevratný stav.Nechat ho uspat bylo nejhorší rozhodnutí v mém životě, ale představa, že bude v bolestech umírat sám bylo strašný.Rozloučili jsme se spolu a to co jsme si "pověděli" zůstane jen mezi náma.Byla jsme s ním až do konce.Bude dlouho trvat než se smířím s tím, že mi odešel do psího nebe kamarád s úžasnou povahou a krásným pohledem.Nikdy na něj nezapomenu,11.6.2017 mu bylo 14let.