Mně se taky smůla mi lepí na paty. Mušky z nepromrzlého substrátu jsem nedokázal pochytat. Jsou tak jemné, že je plácnutí rukou odvane, i když je ruka namočená. V zahrádkářské prodejně jsem vysvětlil prodavačce, že nutně potřebuji žluté lepové desky. Pochopila, o co jde i na co tu chci. Jenže nic takového nevedou. Zkusil jsem tedy obyčejnou mucholapku, ale ta mušky moc neláká. Naštěstí, večer, když je v místnosti tma a okno je ještě osvětlené zapadajícím sluncem, mušky přiletěly k oknu a asi 10 ks se chytilo. Snad je vychytám úplně všechny. Další průšvih je, že rajčata potřebují v zimě pouze třetinu vody, kterou jsem pracně v létě nastavil v tkaničkovém zavlažovači. Zkoušel jsem najít na tržišti tkaničkového dědka a koupit tenčí tkaničky. Ale nic. Děda zmizel i se svým stánkem. Naštěstí mám náhradní řešení. Nejsem jediný s podobnými starostmi. A není to náhodou, že si soudruzi v ČLR (Lidové Číně!) řekli dost! Dali hlavy dohromady a bez jediného gramu oceli okopírovali od Američanů regulovatelný dávkovač vody, který přesně pasuje na PET lahev od Coca coly.
Přitom pořád ještě mohu použít tkaničku a snížit odhadem hladinu vody v nádobce. Ke všemu jsem venku našel i samovýsev Vilmy, 2 mladé rostlinky jsem zasadil do samozavlažovacího truhlíku a odnesl do ložnice na okno. Snad ten šok přežijí.